Divoká privatizace MUS se odehrála na území ČR, přesto ji musejí vyšetřovat detektivové zahraniční. Proč? Copak čeští detektivové naopak musejí podporovat vysoké politické kruhy a naopak zametat kauzu pod koberec? Nejprve by musely vysoké politické kruhy mít na něčem podobném zájem, to dá rozum. Bez zájmu české vysoké politiky čeští detektivové nepopojedou.
Nejsou o nic neschopnější nežli zahraniční, proto je na místě otázka, co jim brání úspěšně kauzu MUS řešit a dořešit. Jako jediná odpověď se pak nabízí nad nimi jako Damoklův meč zavěšen vládní zájem, respektive zájem vysokých politiků, kteří rozhodují o bytí či nebytí, o práci, o odměnách českých detektivů a Policie.
Českým vysokým politikům skutečně nedělá čest reakce současné vlády a ministra financí Kalouska na nabídku ze Švýcarska k zapojení se v žalobě a vymáhání škody asi 12 miliard Kč. I tak ale tahle nabídka byla již druhou v řadě. Ta první totiž přišla z Rakouska, kde žádost o spolupráci znamenala i společný úspěch ve stíhání viníků a vymáhání škody.
Právě tahle první nabídka se po dvou či třech letech vrací zpátky. Tentokrát ve formě, kterou nelze odmítnout, naopak která vypadá jako dobře hozený bumerang, minoucí cíl, a tudíž neodbytně a neodvratitelně se vracevší zpátky. Zbývá ho buď chytit, nebo se jím nechat praštit. Míří, bumerang jeden podšitý, na komoru. Komu? A kdo ho hodil? Tak to jsou ty otázky, na který bumerang odpoví, respektive odpoví potrefená husa, která zakejhá.
Zatím mluví jen mediální zástupkyně obviněných Rudyšarová, a ta reaguje vždy velmi rychle. Vedle ní samozřejmě aktéry kauzy MUS obklopuje svita analytiků a právních poradců. Kdo na to má, ten si takový val zajistí, zvláště pak, když jde o něco významného. Mediální zástupkyně v duchu této myšlenky oznámila, že bývalí manažeři MUS považují obvinění za nerelevantní a dnes (23.6.2012) proti němu podali stížnost.
Taková rychlost jen svědčí o tom, že bývalí manažeři už dříve vyhlásili poplach, obranný val je na místě a všichni jsou připraveni ke startu. To ale také napovídá, že tentokrát nespoléhají na zakopání kauzy pod koberec. To by totiž mlčeli jako ryby, případně na vtíravé investigativní dotazy redaktorů by hráli překvapené občany doma na zahrádce, případně u bazénku s vnoučaty.
ČT za koncesionářské poplatky tentokrát informuje takto: Hlavními pachateli údajného tunelování firem kolem MUS jsou podle policejního spisu podnikatelé Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla, jako spolupachatele označují vyšetřovatelé uhlobarony Antonína Koláčka a Luboše Měkotu. Jejich postup označili vyšetřovatelé jako úmyslně nepřehlednou a složitou strukturu zahraničních společností.
Zatímco v ČR se navzájem osočujeme ze závisti nad záhadnými zbohatnutí různých podnikatelů a politiků, nebo vtipkujeme o milionu na byt pro křišťálového Standu, na příklad tuto privatizaci MUS již roky prověřují švýcarské vyšetřovací orgány. Pomoci z ČR se nedočkali, a tak vloni bez nás zažalovala švýcarská prokuratura sedm lidí (šest Čechů a jednoho Belgičana), bývalých manažerů Mostecké uhelné a Appian Group pro podezření z finančních machinací při privatizaci MUS.
Zároveň dala zablokovat na účtech švýcarských bank oněch 12 miliard Kč, o nichž se domnívá, e pocházejí z nezákonných machinací při privatizaci MUS. Pováhání a obezličkách z nich pan ministr financí Kalousek žádá 7 miliard. těch 5 zbylých miliard by snad šlo z jeho kapsy? I ta neochota ministerstva zahraničí, ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí by neměla zůstat občany nepovšimnuta.
Zahraniční detektivové mohou rozkrýt a pomoci usvědčit, dokonce v některých případech mohou i žalovat, ale soudit si ty naše politiky a jejich lobbisticko-ekonomicko-politické klany musíme sami. Zde se kouzelný kruh uzavírá, neboť i ministerstvo spravedlnosti drželo basu s ostatními ministerstvy, v rámci kauzy MUS prokazatelně.
Tak zbývá ještě pochopit, že zahraniční detektivové opravdu za nás nemohou volit, ani nám zde nemohou zakládat občanská sdružení na dozor nad tím, co se státními penězi provádějí komunální a regionální politici, nebo rovnou ministři.
Pokud by stále mělo platit, že nějací oni mají justici, nějací oni že mají policii, pak občanská sdružení občanů by se musela obracet pro pomoc na zahraniční detektivy a s arbitrážemi na zahraniční soudní dvory. Zatím to neděláme, vlastně už vznikají občanská sdružení na obranu proti realitním agenturám, ale i na obranu proti církevním restitucím.
Platí, že na nikoho, koho si zvolíme, nemůžeme spoléhat bez kontroly. Tak kontrolujme prostředky, které máme k dispozici. Odborové hnutí, ale i účelové komory, na příklad lékařská, jakož i pojišťovny, na příklad zdravotní, ba i kontrolní orgány od bytových družstev počínaje akciovými společnostmi konče, drží s řediteli, managery, předsedy, s vedení, a působí proti koncovým klientům, uživatelům, družstevníkům, nájemníkům, … Tak co bychom chtěli od našich ministrů, primátorů, starostů, ředitelů škol, zřízených obcí, …
Kauza MUS a všechny další, které přinesly již nikdy neodčinitelné škody, by neměly být pouze důvodem k blogování, ponadávání, či potlachání si u piva. Občanům, tolikrát podvedenými politiky silných politických stran, nezbývá nic jiného, než zakládat zájmová a občanská sdružení na prosazení a obranu svých zájmů a nakonec volit nově vznikající politické strany s novými politiky – to je důležité.
Ty staré si totiž nedokázaly obnovit ani užší vedení a v klidu ponechávají na očích veřejnosti ty, kteří byli u vesla, když dnes vyšetřované kauzy likvidovaly státní rozpočet, morální kredit politiků a pověst zlatých českých ručiček a moudrých hlav. Kdy se zavedl marasmus v české politice i společnosti, na trhu práce, ve zdravotnictví a jiných službách, ze kterého se budeme těžko očišťovat.
Akčnost nové politické strany s politiky, kteří marasmus zaváděli za své působnosti ve starých politických stranách, tak to je vážně top zkušenost a top lekce pro českého voliče. A také je to důvod, proč kauza MUS a zřejmě i další nemohou být českými detektivy vyšetřeny, dokonce ani došetřeny, a to ani tehdy ne, kdy zahraniční detektivové úspěšně popojíždějí.