Zatímco tým Andreje Babiše pečlivě analyzuje nálady občanů a vyhledává strunky, na které by si přálo voličovo ucho zahrát, Bárta se odhodlal k poslednímu politicky sebevražednému skoku a otevřeně se postavil za agresívního populistu Okamuru zrovna v době, kdy mu klesají preference. Pokud se Bárta chytá jakožto tonoucí Okamury, pak se to může vymstít v konečném důsledku oběma.
Jiným populistou by mohl být Andrej Babiš. Ten ale oproti Okamurovi je skutečný krizový manažer a zkušený a trpělivý vyjednavač s jednou rukou nataženou k braní a druhou nataženou k dávání. Okamura čeká lepší výsledky díky cizímu peří, kterým se kdykoliv rád přizdobí. Zato Babiš čeká lepší výsledky proto, že přece naslouchá lidem a koriguje svůj program podle přání lidí, kteří něco znamenají.
Nejde tedy o přání sociálně potřebných, hendikepovaných a starých. Z nich Babiš nic nemá a nic po nich nechce. Po vzoru dřívějších úspěšných akcí cílí na studenty, neboť jich je hodně, jsou lehce ovlivnitelní a rádi se nechají poplácat po ramenou za správná rozhodnutí vyspělého svobodného občana civilizované země. Dost možná, že doma tito studenti dostanou jiné školení od rodičů, co pamatují staré totalitní časy a angažmá Babišova otce ve vysoké československé politice.
Za Babišem však stojí síla jeho podnikatelských úspěchů a síla peněz, jejichž danění ponechal v kompetenci českého FÚ. To je to, čím významně boduje proti všem ostatním zájemcům o politickou moc. To je také to, čím ostatní zájemce o politickou moc děsí ve dne v noci.
Ale i tak proti Babišovi stojí silná barikáda. Postavili ji socdemokrati a komunisti. Stačí, že se proti těmto dvěma politickým stranám vyhradily ostatní, ony dvě si dost dobře po volbách mohou vystačit jako politická přesila. Stane se to?
Komunisti na tento okamžik čekají téměř čtvrt století. Socdemokrati už se poučili a vědí, jak se žije vítězi, který narazí na spojenectví poražených. Koaliční spojenci si užili půtek a ukázali občanům, že více politických stran se více rve o politický vliv, takže nakonec z celé jejich politiky zůstane pachuť nekonečných skandálů, přetahování se o koryta a nepřehledného šoupání lidmi na významných postech.
Asi nemá význam zmiňovat se o nejednotnosti v ODS, kdy tato strana uvnitř sebe samotné doslova kontraproduktivně řeší, zda upřednostnit Němcovou nebo Kubu, přičemž velkoryse přehlíží, že pro občany jsou nechutní oba mírou stejnou a nikoli nevýznamnou. Tradiční přihlížení Zelených zřejmě opět bude tradiční a na závěr se jim povede zase nějaký zábavný kousek na téma biomasa, kůrovec nebo štěnice, ale nic významného pro českou politiku nepřinesou.
Lidovci také pochopili, kde je jejich místo, a tak zatímco Babiš prosil o hlasy klobásami, lidovci prosili o hlasy s šiškou chleba v sáčku. Dohromady by to šlo – klobása s chlebem, ale jinak ne – Babiš a lidovci, to ne. Zřejmě pro rozptýlení se objevila i Bobošíková a za podpory již vyřazeného Klause ukázala svoji chuť na politické koryto. Zároveň ukázala, že si nevšimla, ze které koleje jí odjel vlak. Její kolega i soupeř Železný se mezitím chápe vedení TV Barrandov. Tak se to dělá u odborníků – švec se má držet svého kopyta. Ale musí to s tím kopytem umět. Bobošíková jakožto švec v politice možná nakonec nesklidí ani malinký vděk za své angažmá pro Klause.
Z celého panoptika zájemců o politické ovládnutí ČR od roku 2014 tedy nejvíce vystrkují růžky socdemokrati, komunisti a zubatý a drápatý strašák Babiš, který nikoli neoprávněně sám o sobě říká, že umí koncovky.
Volební výsledky tipuje kde kdo a já tipuji pro ČSSD, KSČM a Babišovo hnutí ANO mnoho volebních úspěchů. Tipuji také, že mnoho politiků, kteří se stranili Babiše, takzvaně dolezou ke křížku. Hlavně ale tipuji, že sociální demokraté a komunisti řeší, jak vykličkovat z dávného Bohumínského usnesení o nespolupráci na vládní úrovni, protože voličské nálady oběma politickým stranám silně přejí a mohly by je vynést do jednoznačné většiny.
Kde pak bude místo pro Babišovu politiku a pro ODS a lidovce, to bude otázkou umění vyjednávat. Národ však možná lidovcům nikdy neodpustí, že vychovali Kalouska a nastartovali jeho skvělou politickou kariéru. Ale ani koalice ostatních politických stran včetně podivně zajímavého zájmového uskupení SPOZ zřejmě nic nezmění na tom, že sociální demokrati a komunisti po volbách přes veškerá svá dřívější prohlášení v zájmu získání přesily spojí své ekonomicko-politické zájmy, a to i kdyby měli Bohumínské usnesení sežvýkat, pozřít a prohlásit, že nikdy neexistovalo.
Babišův tah na branku pak tipuji tak, že bude-li pro hnutí ANO 2011 šance přichýlit se k volební většině, bez váhání to udělá, ať se jedná o jakékoliv politické strany. Jde přece o to spojit se s nejlepšími lidmi, což je nosná myšlenka Babišova stroje na politiku.
Jestli však zůstane Babiš se svým hnutím v opozici, pak to bude nesmírně nesmlouvavá a tvrdá opozice, nikoli jen sobotkovské poštěkávání za běžící karavanou. Tohle si samozřejmě uvědomují všechna politická uskupení, a tak nejen konečně respektují Babišovo ANO, ale zároveň se bojí Babišova NE. Právě tahle hrůza z Babišova NE by mohla přesvědčit lídry těch politických stran, které svým spojením získají většinu, aby si s Babišem řekli ANO.
Není to opravdu pořádný guláš? Je – dnes ještě předvolební, po neděli povolební. Guláš v české politice, gulášek český a náš.
Obrázek v perexu – popisek: Jde o křesla
Obrázek v perexu – zdroj: Alessandro Canu, Česká pozice