Novela občanského zákoníku dává více šancí klientům odstoupit od smlouvy uzavřené na příklad v obluzení mysli na předváděčkách s hojnými hereckými a rétorickými výstupy prodejců, dealerů a distributorů zboží, které zřejmě nemá šanci prodat se na běžném trhu mezi běžnými zákazníky. Rétoricky zdatní, herecky talentovaní a ostrými lokty vybavení prodejci se seniory zacvičí na dvě či tři doby a zboží jim vnutí i se smlouvou, využívající skulinku v občanském zákoníku.
Občanský zákoník praví, že opraví-li se předmět obchodu v místě určeném spotřebitelem, nelze od smlouvy odstoupit. A právě tuto výjimku začali prodejci zneužívat. S uštvaným seniorem totiž podepíší smlouvu nejen na prodej svého produktu, ale zároveň i na to, že firma jej bude opravovat v domácnosti seniora. Jde prý vlastně o ochranu opravářů, kteří opravují spotřebiče v domácnostech klientů. Nebo jde o toleranci státu vůči podvodu. To se pozná podle dalšího vývoje událostí, respektive podle toho, jak hodně seniorů a naběhnuvších si klientů bude marně zápasit o právo od smlouvy odstoupit bez ztrát na své straně.
Jedna věc je koupě zboží a jiná věc je jeho údržba, či opravy. Proto senioři po vystřízlivění, případném školení příbuzných a známých, nebo prostě po ránu, které je moudřejší večera, i tak mohou od smlouvy o koupi odstoupit, i když je k ní přilepená smlouva o opravách. Jenže podle prvních zkušeností se zdá, že odstoupení není tak jednoduché. Hlásí se spousty dalších firem, které by rády seniorům pomohly v jejich nové nelehké situaci, do které se dostali díky svým vlastnostem a nikdy nekončícího runu na ně, či spíše na jejich peníze.
Je jistě chvályhodné, že další organizace vymýšlejí služby pro seniory, kde jim za jejich zbylé peníze ochotně poradí, jak vyvléci hlavu z oprátky. Mohli by zkusit poradit zákonodárcům a činitelům na úřadech, které mají kontrolovat dodržování obchodního práva a etiky a oboje účinně vymáhat.
Kdyby skutečně zákonodárci a vládní činitelé v ČR chtěli řešit tento všeobecně známý problém nachytávek a oškubávání seniorů na předváděcích akcích, pak by stačilo, kdyby živnostenský úřad odebíral živnostenská oprávnění firmám, které se pokusí prolomit zákon a poškodit byť jen jediného klienta. Příbuzným postiženého seniora by stačilo odnést smlouvu na ŽÚ a věci by se daly do pohybu, aniž by senior musel doma hrůzou cvakat umělým chrupem, kdy si pro něj dorazí exekutor s policejní jednotkou ozbrojenou bucharem a samostřílnou.
Za prolamování zákonů a kličkování mezi paragrafy se záměrem škodit klientům by nepoctivé firmy zabolelo odejmutí živnostenského oprávnění a udělení pokuty významné výše. Pokoušet se prolomit zákon totiž není filipika, brainstorming, ani jiná záslužná činnost, hodná manažera, ale protispolečenské jednání s cílem poškodit konkrétní osobu, neschopnou obrany. Vylákání peněz z klientů je trestným činem, kterému stát nedokonalou legislativou zase napomáhá. Možná se nezdá jasné, co to je vylákání peněz ze zmanipulovaného klienta. Pak to nejspíše bude to, co se děje na předváděcích akcích.
Dokud nebude vše jasno a nebude znemožněno firmám na nepozorných seniorech a jiných klientech profitovat díky nachytávek ve smlouvách, nemůžeme mluvit o právním státě. Senioři a ne příliš rafinovaní klienti jsou stále ohrožení podvodníky, podnikajícími na hraně ohebného zákona. Vždy se totiž musejí obávat toho, že za dveřmi se objeví exekutor a posbírá, na co narazí a zalíbí se mu. Vždyť i v případě neoprávněných exekucí je důkazní břemeno na poškozeném. Jak by si s takovou situací asi poradil prostější klient, který se dal podvést kličkami ve smlouvě, které prý smlouvu zneplatní, ale možná jen tehdy, svěří-li další balík peněz advokátům?
Na otázku, proč podvody na seniorech na předváděčkách stát toleruje, jsme asi našli odpověď. Proto, že se na seniorech napasou, když ne obchodníci, tak advokáti, když ani oni ne, pak tedy exekutoři. Případně si jeho majetek seniorů rozparcelují obchodníci, advokáti i exekutoři., případně i známí exekutorů. A to jsou pro stát jiní šíbři, než nějací prosťáčci, co si neumějí domyslet, kam je smlouva s prodejcem dek, hrnců, rádo by léčebných přístrojů a jiných předražených a spíše nezajímavých předmětů dovede.
Jen pro pořádek doplním, že nejen senioři, ale všichni na předváděcích akcích nachytaní a později zmoudřevší, pokud se rozhodnou od kupní smlouvy odstoupit a díky tomu odstoupit i od úvěrové nebo i rozhodčí smlouvy, které podepsali v návaznosti na onu kupní smlouvu, se mohou spolehnout na to, že tyto smlouvy s odstoupením klienta od kupní smlouvy zanikají samozřejmě automaticky. Úvěrová společnost se ale nějak musí dozvědět, že z kupní smlouvy sešlo, a zároveň není dobré spoléhat se na záchvat seriozního jednání ze strany neseriozního obchodníka. Proto je důležité úvěrové společnosti své odstoupení od kupní a úvěrové smlouvy oznámit. Ostatně čerpání úvěru a nepoužití jej na to, na co byl sjednán, by byl důvod k žalobě společnosti vůči klientovi.
I tak se klienti předváděcích akcí tedy mohou účinně bránit. Nejlepší obranou ale asi bude na nabídky účasti na předváděcích akcích nereagovat a nedat se vylákat k účasti, i kdyby firma slibovala dárky nebývalé kvality a hodnoty, chutný oběd a zajímavou přednášku s ochutnávkou. Je velmi důležité počítat s tím, že tohle vše organizátor předváděček dělá pro svůj zisk, ne pro radost a kratochvíli seniorům. Snad vůbec nejdůležitější je ale počítat s tím, že něčí zisk je vyvážen ztrátou jiného.