Město Ostrava a developerská společnost Amádeus Real si stran osudu Módního domu dopisuje i vyhrožuje právníky a žalobami delší dobu, a to přesto, že obě strany by rády nalezly názorovou shodu.
Jde samozřejmě nejen o samotný Módní dům Ostravica-Textilia, ale i o sousední pozemky na náměstí Dr. E. Beneše. Na nich by měl vyrůst nový polyfunkční objekt.
Z firmy Amádeus Real konečně dorazil dopis na vedení města, že by s vedením města zástupci firmy chtěli jednat osobně. Obě strany se dohodly na to, že schůzka by se mohla uskutečnit v srpnu. Je tedy o něco vyšší naděje, že k dohodě dojde. Primátor města Petr Kajnar vyslovil naději, že k nějaké dohodě by při osobním setkání mohlo dojít snadněji, nežli při písemném styku.
Co se ale stalo, že se jednání o Módním domu Ostravica-Textilia zasekla na mrtvém bodě, dokonce obě strany si vzájemně hrozily žalobami? Vždyť firma Amádeus Real objekt získala a k jeho přestavbě se zavázala.
Společnosti Amádeus Real čekala na udělení souhlasu radních centrálního městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz města s umístěním objektu obchodního centra ve středu města. Protože se však souhlasu nedočkala do března 2012, společnost odstoupila od kupní smlouvy s městem na pozemky na náměstí Dr. Edvarda Beneše, kde měla stavba stát.
Kvůli tomuto nesouhlasnému stanovisku obvodu společnost Amádeus Real odstoupila od kupní smlouvy, v důsledku čehož po městu Ostrava požaduje 54 milionů korun za dosud zaplacenou kupní cenu pozemků, jejíž celková výše byla stanovena na 83 milionů korun. Developer rovněž avizoval, že bude vymáhat i náhradu vzniklé škody.
Problém, vzniklý dřívějším rozhodnutím starosty městské části Moravská Ostrava a Přívoz Jiřího Havlíčka (ČSSD), tedy nyní řeší primátor města Ostravy Petr Kajnar (ČSSD). Zřejmě by nebylo od věci ponořit se do historie vniku celého sporu a osvětlit, proč a jak kdo rozhodoval, případně komu se hodí vymyslet obezličku, díky které developer může ze svého závazku vycouvat, a to nejen bez penalizace, ale zároveň se ziskem.
Přestože se dá očekávat, že společnost nutný souhlas nakonec získá, takticky udržuje nejasno v tom, zda přehodnotí své stanovisko a bude v projektu dále pokračovat, nebo projekt nechá padnout. Mediální zástupce společnosti Amádeus Real Jan Piskáček se zdržuje dalších vyjádření k celé záležitosti.
Primátor Petr Kajnar (ČSSD) opakovaně vyzval obvod, aby své původní stanovisko přehodnotil, protože i v případném soudním sporu s developerem by postoj obvodu mohl sehrát důležitou roli. Pokud totiž obvod vydá kladné rozhodnutí, nebude ze strany města existovat žádná překážka, která by bránila v pokračování celého projektu. Pokud překážkou má být rozhodnutí městské části Moravská Ostrava a Přívoz, je zde k řešení otázka, komu to slouží a proč městská část Moravská Ostrava a Přívoz jde proti ekonomickým zájmům města Ostravy.
Původně plánovaná stavba úzce souvisí právě s osudem chátrajícího Módního domu Ostravica-Textilia v centru města. Vlastníkem souboru tří domů je právě společnost Amádeus Real, která původně plánovala jejich částečné využití a propojení s novým obchodním centrem, které mělo vzniknout v těsné blízkosti. Nyní však společnost zvažuje odstoupení od projektu, proto městu nabídla odkup nemovitostí za zhruba 158 milionů korun. Jejich koupi samozřejmě město neplánuje, neboť těžiště priorit využití městského rozpočtu leží jinde.
Samotným Ostravanům není osud Módního domu Ostravica-Textilia zcela lhostejný. Sledují jej od počátku jeho zkázy, který se datuje do roku 2000, kdy tehdejší majitel proti zájmu Památkového úřadu prováděl nepovolené rekonstrukce tak nešťastně, že došlo k zřícení stropů ve dvou poschodích. Na štěstí se to obešlo bez ztrát na životech, ale Módní dům Ostravica-Textilia touto stavební havárií utrpěl zřejmě více, než se zvenčí zdá.
Během dalších 12 let do současné doby stavba trpěla dále, navíc utrpěla inflací a ekonomickou krizí i krizí na trhu práce také kupní síla obyvatelstva. Je tedy jen jasným závěrem situace, že opadl zájem developera stavět velkorysý nákupní komplex. Aby vystřízlivění developera bylo dokonalé, v mezičase poblíž, na území Nové Karoliny, vyrostl jiný nákupní komplex, pohotově občany překřtěný na Ostravskou Fukušimu.
Zatímco radní se přou i s developerem o to, zda smlouva platí, nebo ne, zda z ní lze vycouvat a za jakých podmínek, dokonce se mezi sebou těžce dohadují i starosta městské části Moravská Ostrava a Přívoz a primátor města Ostravy, a to, prosím, sídlí ve stejné budově, občané města se svolávají k petici za záchranu komplexu tří historických budov, z nichž dvě jsou chráněny Památkovým úřadem jakožto kulturní památky.
I mezi občanskými aktivisty ale hoří spor o to, která strana má lví podíl na zkrachování původní dohody. Kvůli chátrajícím historickým stavbám vznikla ve městě petice na jejich záchranu, k dnešnímu dni ji podepsalo téměř 6000 lidí. Podle organizátorů petice by od smlouvy mělo odstoupit město, protože dle jejich mínění je právě Amádeus Real viníkem, který porušuje zákonnou povinnost vlastníka starat se o kulturní památky.
Z výše uvedeného ale vyplývá, že problém je zakořeněn hluboko a rozplizlý do šíře. A Módní dům Ostravica-Textilia čeká na ránu z milosti, aby se mohl bez ztrát na lidských životech sesunout k zemi konečně a zcela a s odklizením trosek po této památce aby mohlo dojít k odklizení jednoho velkého problému mezi zástupci města a městského obvodu, developery a zájmy obchodníků, kteří si brousí pařáty na peněženky Ostravanů.
Módní dům Ostravica-Textilia, respektive obě budovy A i B, mezi kterými se přecházelo po rozlehlé venkovní terase, byly vystavěny neuvěřitelně velkoryse, vkusně, nadčasově a stylem, který člověka vysloveně uklidňoval, vysoké stropy na něj „nepadaly“, ani ho „nedusily“. Schodiště budila pocit jistoty, i když se točila a vedla návštěvníka do prostoru, který se najednou otevřel jako jedno velké překvapení. Schody takzvaně sedly do kroku a zábradlí sedlo do ruky. Pobyt na terase venku byl okouzlující.
Tohle všechno neuměla využít doba socialismu, ani světlé provzdušněné prostory, ani ohromnou venkovní terasu, ani pocit výjimečnosti pro klienta, když se postavil před ohromné pulty, za kterými i v dobách socialismu stály kultivované a velmi pěkně upravené prodavačky. I ony si tehdy možnosti být zde zaměstnány velmi považovaly.
Ale není to jen nostalgie, která bere Ostravany za srdce, když si vzpomenou na doby, kdy bloumali mezi regály, které ani za dob socialismu nezely prázdnotou, ač rozměry přesahovaly regály jiných obchodů. Je to i smutek z toho, že nemůžeme své hosty provést po schodištích a poschodích této zajímavé budovy, přistrčit je k zábradlí na poschodí, ať se podívají dolů, kde by se jim rozprostřel pohled přes celou halu, skutečně nic nepřekáželo ve výhledu.
Odpočinek očím zaručovaly i vysoké stropy a jejich pojetí, jako i osvětlení nejen vkusné, ale i s ohledem na zrak klientů i personálu. Ostatně, prodával se zde hlavně textil a látky na metráž. Bylo tedy důležité dodržet kvalitní světlo ve složení vlnových délek jako „na živo“. I to se podařilo.
Při bombardování v roce 1944 byl obchodní dům jako i řada domů v jeho blízkosti zcela zničen, z budov A a B zbyly ruiny, na něž stavební úřad vydal příkaz k demolici…
Zkázu kdysi nejluxusnějšího obchodního domu města zahájila uzavírka v roce 2000, kdy se v něm při nepovolené rekonstrukci zřítily stropy a kdy památka byla v majetku opavského podnikatele Kamila Kolka …
I dnes mluvíme o zkáze a konci tohoto historického developerského klenotu města Ostravy, o tom, že o něj není zájem, o tom, že stojí na svém místě, jako by překážel na cizím …
Aktuální obrázky polorozbořeného objektu najdete na:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.116346728404267.7228.113159128723027&type=3
I na nich je patrno, jak pěkná stavba to byla a možná zase bude, podaří-li se rekonstrukce, respektive dohodnou-li se všechny zúčastněné strany, radní, starosta a pan primátor.