Nevím, proč zrovna pan Křeček by měl mlčet kvůli větě, že násilí lze zastavit jen násilím, když tuhle myšlenku nejen propagují, ale uvádějí v denní praxi všechny světové mocnosti. V podstatě jde vždy jen o to, jak se veřejnosti předloží, které násilí je to mírumilovné násilí. Ale všechny historické pokusy o poražení násilí zpěvem, tanci a rozmlouváním ztroskotaly. Dokonce i staré české přísloví o tom, že kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem, bylo poupraveno dovětkem a tak bývá aplikováno – ale tvrdým.
Připadne mi, že chytristika paní Šabatové je mazaná. Mlčte, mlčte a křečkujte si potichu ze státního. Nicméně pro mne má větší cenu politik, který nemlčí a neváhá publikovat svůj názor, nota bene, když to může být názor jeho voličů. Je lepší vědět, jak politik smýšlí, než narážet na jeho mlčení a hrabání pod sebe ze státního koryta.
Právě pro tohle byla vymyšlená imunita – aby politik mohl říct svůj názor, za který by ho opozice nejraději pověsila nebo odstřelila, ne proto, aby si mohli nakrádat a mlčet. A post ombudsmana byl původně zřízen pro boj slabého a již v podstatě poraženého občana se silným úředním šimlem, který občana již sežvýkal jako zákusek po obědě, nehledě na to, že z jiného úhlu vidění právo na občanovi spáchalo bezpráví.
V takovém případě ale ombudsman nemá takticky mlčet, ale ozvat se opakovaně a hodně hlasitě. Ombudsman by tedy měl umět nejen vytvořit si názor, povětšinou ovšem správný, sebrat odvahu a přesvědčení zastat se bitého, ozvat se, ustát pár mediálních facek ze všech stran, trvat na svém, přesto nikoho neurážet, nedehonestovat, neokřikovat, jen argumentovat, objasňovat a obhajovat svoji verzi.
Aby ombudsman neztrácel kredit tím, že by snad vypadal jako tetka na trhu, měl by umět nejprve sebírat informace a názory, pak si vše zanalyzovat a vytvořit závěr, a teprve pak publikovat své mínění. A to pevně, tak pevně, že ho nezmění ani po převratu, za půl roku, ani za deset let.
V boji o ukořistění postu ombudsmana jsem nestranila ani paní Šabatové, ani panu Křečkovi. Proč? Podle mne oběma chybí pro výkon role ombudsmana totéž. Prokázali to mnohokrát, naposledy v souboji o názor na to, jak se má bojovat proti násilí. Raději oba měli moudře pomlčet, než se ukecnout. Navíc k zahraniční situaci se nemuseli předčasně vyjadřovat, nic je nenutilo.
Trpělivost, moudrost, nadhled a pevnost v názorech, dále právní rozhled a k tomu lidské cítění, to by měl mít ombudsman ve vínku. V tyto dny jak Anna Šabatová, tak Stanislav Křeček veřejnost přesvědčují o tom, že tohle ve vínku skutečně nemá ani jeden z nich. Jinak řečeno, společnými silami a sehraným extempore dokládají, že ani jeden z nich neměl tuto funkci získat.
Obrázek v perexu – popisek: Anna Šabatová, ombudsman
Obrázek v perexu – zdroj: Michal Růžička, MAFRA