Pavel Hasenkopf označil Zdeňka Koudelku za spoluautora amnestie, naopak sebe ze skupiny spoluautorů vyjímá. Ve společném smírném prohlášení obou sporných stran, tedy Pavla Hasenkopfa a Hradu, stojí: „Vyhlášené znění amnestie neměl Pavel Hasenkopf možnost ovlivnit.“ Text takzvaného uvedení věci na pravou míru už Hrad zveřejnil na svých stránkách.
Obraťme tedy pozornost zpátky na spolupráci Václava Klause a Zdeňka Koudelky a ptejme se, kdo komu a čemu posloužil, případně se podívejme, jak spolu tito dva muži spolupracovali.
Václav Klaus se vždy vymezoval pravicově, a tak trochu podivné bylo, když se rozhodl navrhnout jako kandidáta na roli ústavního soudce Senátu. Připomeňme si, jak prezident Klaus komentoval svůj záměr navrhnout bývalého poslance ČSSD Koudelku. V kostce podotkl, že se velmi divil, kdyby levicový Senát odmítl „dlouholetého, mimořádně kvalitního poslance“ za ČSSD. Kdypak Klaus tak hladce spolupracoval s ČSSD? A kdy Klaus chválil někoho skutečně kvalitního s kreditem důvěry u široké veřejnosti, na příklad Motejla, Marvanovou atp.?
Kdo tedy byl tento Klausův Koudelka, měl by se zeptat zvídavý občan, a mohl zjistit, že Koudelka působil dříve jako náměstek bývalé nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, proti níž se postavila Unie státního zástupců, Otakar Motejl a také Soudcovská unie a s jejímž dědictvím souvisela následně probíhající „válka státních zástupců“.
Václav Klaus míval právě a zejména s Ústavním soudem docela často problémy kvůli kuponové privatizaci a opoziční smlouvě. Není tedy nijak s podivem, že se snažil dosadit si tam svoji figuru. Kdo by si nevzpomněl na opakované Klausovy pokusy nainstalovat do funkce ústavního soudce dostat šéfa pražského Městského soudu Sváčka?
Nakonec se podařilo alespoň to, že tento soud vrátil vrchního státního zástupce z dob paní Vesecké, totiž pana Rampulu, do funkce a veřejně odstartoval řekněme „válku státních zástupců“.
Doba pokročila a veřejnost již ví více na příklad o roli Vesecké, Grygárka, či Rampuly. Je příliš drzé ptát se, zda tyhle šachy pana exprezidenta Klause nevypovídají dost o kvalitách a roli samotného otce československé privatizace Klause? Píšu o roli, protože ani prezident není ostrůvek sám o sobě a osoba v roli prezidenta samozřejmě byla vynesena do této pozice „rodinným klanem, tedy klanem, který tvoří lobbisticko-ekonomicko-politickou kliku s dost vysokým potenciálem na to, aby mohl vysadit svého prověřeného agenta do role prezidenta“.
Historie pokročila, škodlivost Klausovy nepovedené amnestie se projevuje na vícero frontách, a tak zúčastnění se snaží svoji roli skrýt, případně umýt si ruce, což se nedaří, protože Klaus -Koudelka-Jaklova klika se pokusila hodit špínu na člověka sice nenápadného, zato houževnatého a vzdělaného v právní oblasti.
To, že se Hrad s Hasenkopfem tak dlouho a urputně dohadovali, je velmi prospěšný počin. Bez těchto tahanic by vše už dávno utichlo a třeba by se občan už neptal, kdo je Koudelka a jestli Koudelka byl Klausův, nebo Klaus Koudelkův, či lépe, k jaké že to zvláštní lobbisticko-politicko-ekonomické rodině oni a mnozí další přísluší a jak si tato klika stojí dnes, kdo je její hlavou a jak se má jeho konto v daňovém ráji.
Lze se domnívat, že o rodině Klausových ještě mnoho uslyšíme a mnoho si přečteme. Lze se také domnívat, že české dějiny nikdy nezapomenou na Klausovu novoroční spornou amnestii, ale ani na Koudelku a Hasenkopfa, na toho třetího jako na někoho, kdo si to, jak se hezky česky říká, nenechal na triku, a tak přihrávka z Koudelky na Hasenkopfa byla odražena zase zpátky.
Obrázek v perexu – popisek: Pavel Hasenkopf, ten, co prozradil Koudelkovu roli na vzniku Klausovy amnestie
Obrázek v perexu – zdroj: Pavel Topič, MAFRA (výřez)