Majitel NWR, Zdeněk Bakala, je podle novináře Erika Besta jedním z pětice nejvlivnějších lidí v ČR. Tomu nevěřím. Přesto jeho dráha mezi nejbohatší lidi podle žebříčku Forbes není nezajímavá a neměla by upadnout v zapomnění ani poté, co se Bakalovi zřejmě podaří zkrachovat s gigantem NWR.
Zdeněk Bakala, rodák z Opavy, jinak Brňan, v roce 1994 založil vlastní investiční firmu Patria Finance. To byla doba obchodování s akciemi obou vln kupónové privatizace. Po utlumení vlnobití kupónové privatizace Bakal prodal (2000) svoji firmu bance KBC. O 4 roky později koupil skupinu Karbon Invest. Tato skupina ovládala OKD i Českomoravské doly. Podobně jako nákup MUS i tento nákup odmítá nakupující vysvětlit, respektive nemíní vysvětlit, kde na takový nákup vzal peníze.
Zároveň s OKD Bakala získal i 45 000 bytů, na které sice původně jejich nájemníci měli předkupní právo a těšili se na nákup bytů za nějakých 40 000 Kč, ale Bakala nenapadnutelnými transakcemi nájemníky o jejich právo připravil. Za toto jeho chování si dovolil Zaorálek nazvat Bakalu gaunerem, čímž vyvolal spor, díky němuž se oba muži sešli u soudu. Soud ale dal v únoru 2012 za pravdu Zaorálkovi.
Bakala v roce 2006 získal významný podíl v časopise Respekt, o 2 roky později získal většinový podíl v Economia, vydávající Hospodářské noviny a další desítky odborných časopisů. V březnu roku 2011 byl v žebříčku časopisu Forbes označen za 595. nejbohatšího člověka planety. V roce 2013 pak byl Zdeněk Bakala uveden jako třetí Čech v žebříčku a jeho majetek podle výpočtu časopisu Forbes byl odhadnut na asi 1,5 miliardy dolarů (29,6 miliardy Kč). Celkově tak Bakala skončil na 974. místě
Akcie NWR ukončila obchodování s koncem minulého týdne na ceně18,- Kč, když během dne při obchodování klesla až pod 17 Kč. Pro připomenutí, zahajovací sena NWR při vstupu na Pražskou burzu byla 284,90 Kč za akcii, maximální cena akcie překročila neuvěřitelných 600 Kč.
Během posledních dvou týdnů se hodnota NWR na burze propadla o 40%. Cena akcie odráží zájem o akcii, důvěru věřitelů v budoucnost firmy, v návratnost nákupu akcie. Jenže spíše obchází strašák ukončení fungování firmy. Stále hlasitěji se s vazbou na NWR mluví o bankrotu. Zatímco finanční analytici vidí v investicích do akcií NWR extrémní riziko, ekonomové vidí jen bujné a hypotetické sny o obratu trhu s uhlím. Na příklad analytik z J&T Bank Milan Vaníček neváhá stále ladit veřejné mínění o NWR prohlášením, že v případě obratu na trhu s uhlím je NWR ideální investiční příležitostí, protože vysoká páka umožňuje výrazně profitovat.
Jak se zdá, NWR splnila poslání tím, že poskytla ohromnou příležitost pro vytěžení financí přes akciový trh je jejich vyvedení někam jinam, kde se budou hodit více. O množství a kvalitě uhlí, jakož i o dosažitelnosti tohoto uhlí, o možnosti vytěžení, o tom zřejmě příběh NWR vůbec nebyl. A tak na otázku, kam že to NWR kráčí, se rýsuje směr k nule, k bankrotu, do zapomnění. Možná můžeme očekávat, že Bakala se vynoří na žebříčku Forbes opět v první tisícovce, ale s úplně jinou firmou. Nechat zbankrotovat firmu totiž pro ty, co v tom umějí chodit, zdaleka nemusí znamenat osobní újmu, natožpak bankrot.
Zdeněk Bakala totiž získal jisté ostruhy, když v devatenácti letech emigroval a na univerzitě v Berkley absolvoval bakalářské studium ekonomie a na obchodní fakultě Tuck univerzity v Dartmouth získal titul MBA. Než se vrátil do Prahy, nabyl praxi a získal konexe v investičních bankách v New Yorku a Londýně. Po návratu do ČR vedl první pobočku Credit Suisse First Boston a zapojil se do mnoha obchodů jakožto zprostředkovatel, lobbista. Bakalův záměr s emisemi akcií NWR proto mohl být nikoli o těžbě uhlí a obchodováním s ním, ale o vykšeftování slušného vývaru na akciích.
Ovládat kurz akcie si žádá ovládání firmy. Nejlépe se ovládá firma vlastní, to dá rozum. A rozum dá i to, že cílem není držet plné kufry akcií, ale plná konta peněz. Kromě toho Bakalovy doly obsahují uhlí v přílišné hloubce. Těžba z nich by si vyžádala ohromné investice do technologií, technického zabezpečení a školení havířů. Možná na to někdy dojde, ale přece jenom – co je doma, to se počítá.
A to je vlastně i odpověď na otázku, kam finančník povede těžařskou společnost s doly, o jejichž obsahu se vedou spory jen s jednou jedinou jistotou, že je-li co a proč těžit, pak těžba bude hodně nákladná a snad se ani nevyplatí. Ale obchodování na burze se vyplatit může. Proč ne? Jde jen o to mít s čím, respektive mít čím oslovit nakupující.
Foto v perexu – popisek: Zdeněk Bakala, bohatý muž s doutníkem
Foto v perexu – zdroj: Blesk.cz