Uklízečka – ošetřovatelka podlah,
Podomní prodejce – dealer, případně manager pobočky,
Písařka – osobní asistentka,
Řidič dodávky – manager distribuce,
Nákupčí – manager logistiky,
Personalista – HR manager,
..
A proč asi? Proto, že nikdo nechce být obyčejný, každý chce být významný, a proto rád slyší své jméno ve spojení s titulem vysokoškolským, radši ani nevzpomenu kauzu absolventů Plzeňských práv, případně profesním.
Kdejaký trošku mazanější pubescent ví, že když na spolužačku uhodí ve stylu: „Se naděláš, jsi jako všechny baby ze třídy, máš ji stejnou, se na sebe podívej, jaká jsi obyčejná koza“, ničeho nedosáhne. Každý trošku chytřejší začne jinak: „Ty nejsi jako všechny, vůbec nejsi obyčejná, jsi něco více, v tobě něco je, jsi krásná a chytrá zároveň“, přitom mu vůbec nejde o to, aby byla něco extra, a už vůbec ne o nějakou chytrost, ale o to, aby ho vzala na vědomí a začala poslušně plnit jeho přání.
Že na tak jednoduchý fígl nepřišel nejlepší diskutér Mléčné dráhy a majitel sexymozku, tajemné to věci, kterou snad v celičkém Vesmíru už žádná jiná bytost nedisponuje, to mne tedy zaráží. On bude používat termín „obyčejní lidi“ a myslí si, že mu nějací takoví skočí na špek, kterého má ostatně také dost. Copak nemá čeština dost jiných výrazů? Na příklad „vážení občané“, „vážení voliči“, „vážené dámy a pánové“, „vážení studenti“, „vážené maminky a tatínkové vážených novorozeňat, batolat a dítek školou povinných“, „vážení důchodci, důchodkyně a nezaměstnaní!, „vážení spoluobčané“.
Musím se smát, když si představím to zděšení v obličejích všech, které by takto oslovil majitel sexymozku tváří v tvář. Zase by nadpoloviční většina tušila podraz, prezentovaný jako výpadek paměti zrovinka u té věci, která byla nebyla slíbena, či byla nebyla řečena.
Nechci být zbytečně drzá na nejlepšího diskutéra planety, ale termín „ta věc“, případně „ty věci“ jsou podle mne elegantně nahraditelné tou skutečnou nominální věcí, předmětem, případem, kauzou, problémem, případně těmi skutečnými nominálními věcmi, případy, kauzami, problémy, o nichž se diskutuje na tak vysoké úrovni, kdy je třeba i sám sebe neskromně pochválit.
Vážení, nemějte mne za pisálka, jsem bloggerka, nejvyšší manažerka svého slovního i písemného projevu. Účastním se svým dílčím celkem na projektu serveru respekt.cz. Tomuto projektu pracovně říkáme blog, ale časem určitě vymyslíme nějaký zvučný titul. Nejsme přece žádná obyčejná ořezávátka.