Některá média zkoušejí nakousnout nějakou zajímavou zprávu a pak pobídnout čtenáře, aby si koupil tištěnou verzi deníku, chce-li vědět více. Takové strategie jsem si všimla na serveru lidovky.cz. Bohužel většinou šlo o informace, které se daly dohledat na internetu v daleko větším rozsahu i obsahu jinde. Redaktor serveru lidovy.cz možná sám čerpal ze zdrojů, které jsem našla. Jednalo se ale o informace přístupné všem, dokonce lidem, kteří se v daném oboru orientují, známé, a tak nikde není žádný problém.
Na tomto příkladu je ale vidět, že prodat informace na internetu je kumšt k nezaplacení. Být první se seriozní informací je závod vyrovnaný a díky stále častěji a hustěji poletujícím kachnám po čertech rizikový. Žijeme ve zcela jiné době, než byla ta, kdy si redaktoři tištěných deníků hlídali svoje zdroje a informace a s půlnočním tiskem startovali tepovou frekvenci do startu ráno v pět, kdy se zjistilo, zda oni jsou se zprávou první.
V současné době informačních sprch, či dokonce erupcí snad ani nejde o to přinést informace jako první, jako spíše o to, aby server přinášel informace spolehlivě, tedy vyvaroval se hoaxů, případně okamžitě podával dementi. Jde i o to, aby na serveru redaktoři psali čtivě, česky správně, bez pravopisných chyb a překlepů, s obrázky, které patří ke zprávě, a aby redaktoři uměli dát vždy něco navíc – širší pohled, spojení souvislostí, oslovení široké veřejnosti, ne každému sedí stejný styl psaní či sdělení informací, aby psali aktuálně, tedy o tom, co lidi zajímá, co berou sami jako užitečné pro jejich život.
Určitě může být jen pro dobro věci, když redaktoři dokáží spolupracovat a neberou jako kálení si do vlastních hnízd, pokud uvedou odkaz na článek z jiného serveru. Je to gesto na první pohled velkorysé, na druhý z nouze ctnost, protože čtenáři surfují křížem krážem, a tak stejně pročtou vše i bez tohoto odkazu. Totéž platí o citacích. Raději uvést zdroj a vyznačit text uvozovkami, než se prezentovat jako opisovač, který je dříve či později stejně čtenáři odhalen a opovržen.
Bohužel existují servery, na kterých se texty „kradou“, aniž by o tom věděl autor. Dokonce se stává i to, že pod takto „ukradeným“ textem je uveden jiný autor. Jakkoliv to zní neuvěřitelně, „kradou“ se takhle i celé blogy. I bloger ale poskytuje své dílo, které je chráněno autorským zákonem. Nakonec i on může míst se svým hostitelským serverem domluvenu exkluzivitu, nebo také nemusí. Proto by nejen redaktor, ale i bloger v roli autora textu měl být spraven o tom, že jeho text přebírá jiný server. Už i kvůli té možné exkluzivitě.
Jakkoliv se to může zdát podivné vzhledem k předchozí úvaze, jsou i takové články, které zadavatel rád zaplatí a poděkuje za jejich šíření napříč internetem, i když on je vydá na svém médiu. Nejde přitom ani o reklamu, ani o vytváření či korekci veřejného mínění.
Všechny možnosti exkluzivity či povolení dalších publikací by ale měly být domluveny mezi autorem, zadavatelem, případně poskytovatelem prostoru pro umístění blogu či článku. A stále, ve všech případech platí, že autorství chrání autorský zákon, slušné jednání i na internetu je přínosné a serióznost serveru tvoří redaktoři, případně i blogeři a oceňují návštěvníci, surfaři, čtenáři a zase blogeři. Exkluzivita informací není to nejdůležitější, co čtenáře k serveru opakovaně přivádí. Je to serióznost, pravdivost, aktuálnost, pohotovost, čtivost a kultivovanost psaného projevu.