Kauza metylalkohol nám všem už teď vzkazuje, že stát vybírá daně, ale daňové poplatníky nechrání před nabídkou nekvalitních potravin od obchodníků s licencemi a živnostenskými listy. Orgány činné v kontrole trhu možná tolerovaly existenci palíren a stáčíren, kde se dá najít tisíc padělků kolků a vinět různých značek a různých firem. Pokud je netolerovaly a skutečně o nich nevěděly, pak je na místě ptát se, co za své platy státní úředníci dělali. Ptát se můžeme už proto, že na nelegální obchod s metanolem upozorňovala na příklad svého času „klekánice“ Jana Lorencová. Stát se s „klekánicí“ srovnal po svém, samozřejmě prostřednictvím médií. Škrtl ji a umlčel, zatímco obchod s metanolem od těch dob nabobtnal, nabrousil ostruhy a zapomněl na opatrnost stran zdraví a životů občanů.
Jak si máme vysvětlit tvrzení náměstka policejního prezidenta a šéfa vyšetřovacího týmu Metyl pana Václava Kučery, že nejde o organizovaný zločin, když nalezeno bylo tolik falsifikátů a kolků a vinět pro různé značky a různé firmy, nota bene přímo u zdroje inkasování peněz, tedy v blízkosti prodejních obchodů a stánků? Tohle zajisté nebyla osamocená stáčírna, takových se dá zajisté objevit více a zase v místě, kde se stočený pančovaný alkohol bude hned distribuovat do prodejní sítě takříkajíc bez pozornosti. Čili stočí se jen tak akorát. Proč rovnou neuvažovat o tom, že tyto malé stáčírny a distribuční kutlochy řídí a samozřejmě zásobuje jedno jediné silné centrum prostřednictví sítě dealerů?
Také tvrzení pana Václava Kučery, že zřejmě jen došlo k záměně barelu s metylalkoholem za barel s etylalkoholem, a tudíž se nic moc neděje, zavání spíše zprávou pro mafiánskou větev nežli pro obyvatelstvo, ohrožené nekvalitními potravinami, nápoji a alkoholem. Děje se hodně, až přespříliš. Už proto, že se může zatoulat barel s metylalkoholem a nepřijde se na to, dokud nezačnou umírat konzumenti pančovaného alkoholu. Občany méně zajímá, zda jde o exces mafiánské větve, o souboj mezi mafiemi, o schválnost nějakého špiona či agenta z nějaké mafiánské rodiny, nebo o odvádění pozornosti od politických kauz MUS, ProMoPro, Diag Human, LTO, IZIP, Tatra, Pandury a další, jichž řada je málem nekonečná.
O co jde a proč se metylalkoholová tragédi stala, to je otázka, která evokuje úvahy, zda nešlo o boj mezi mafiemi, nebo o odlákání pozornosti veřejnosti od významných kauz a úniků nemalých částek ze státní pokladny na pochybné projekty pochybných firem s pochybnou minulostí. O Organizovaném zločinu mluví fakt, že metylalkoholem slušně obohacený alkohol se rozvez po republice pod různými názvy a jmény firem jakožto výrobců, většinou v kolkem opatřených lahvích. Boj s alkoholovou mafií se v ČR fakticky nevedl, pokud nevezmeme v úvahu opakované snahy Unie výrobců a dovozců lihovin ČR oslovit vládu a příslušné orgány svými statistikami, na nichž staví přesvědčení, že 10 až 30% alkoholu v obchodní síti je pančováno, opatřeno falešnými kolky a bůhvíjak opatřena, následně samozřejmě nezdaněno.
Všichni úředníci, kteří nezvládli odvést svoji kontrolní práci a pančovaný alkohol zachytit, jsou nyní spoluviníky otrav asi padesáti lidí, s důsledkem úmrtí 23 z nich, přičemž čísla nejspíše ještě dnes nejsou konečná. Proto by měly padat hlavy na těchto úřadech, ale i na ministerstvech, která jsou jim nadřízena. Nepřichází tedy čas vyplácení stotisícových odměn za to, že na ministerstvech nějací ambiciózní tvorové dřou jako koně. Naopak, přichází čas opouštění teplých křesel a odcházení od plných koryt s ostudou, byť vazby mezi úředníky a jejich ministry jsou třeba i nadstandardní. Už kvůli takovým nadstandardním vztahům, které se neopírají o nadstandardní odborné erudice a studijní a pracovní výsledky, by měli se svými týmy krasavic táhnout od pracovních stolů, otevřených státních zakázek a řečnických pultíků i samotní ministři. Ale netáhnou, a to ani po metylalkoholové aféře. Zřejmě je v křeslech drží silná politicko-ekonomická síla.
Zvláštním paradoxem je, že sice prohibice vymetla z pultů prodejen alkohol s obsahem nad 20%, ale reklamy v TV na alkohol zákon zrušit nemůže, Rada pro televizní a rozhlasové vysílání v tom nenašla žádný rozpor a nakonec státní správě nevadí reklama na alkohol, ačkoliv ve světě se omezuje reklama na alkohol i nikotin s různou razancí. V ČR naopak i při prohibici na alkohol poutáme, jako by žádná prohibice nebyla. I to by zřejmě bylo možno považovat za selháním státní správy. Těžko si představíme, že při zákazu šíření dětské pornografie pustí TV po 22. hodině upoutávku na obchod s produkty zakázané tématiky. Zřejmě nemáme očekávat, že zákony budou jednoznačné a budou skutečně potírat zlo.
V neposlední řadě je podivné, že z médií je cítit tlak na ministra Hegera, aby se vyslovil, jak že dlouho chce zemi sužovat prohibicí alkoholu a kdy svůj verdikt začne konečně změkčovat. V sousedním Polsku vyhlásili prohibici ve spojitosti s obchodováním přes česko-polské hranice rovnou na jeden měsíc, aniž by byl dán prostor pro diskuze, jestli je to dlouho, případně zda by nešlo povolit alespoň whiskey. Německo i Polsko si zakázalo obchodovat s alkoholem z ČR, ale ozývají se tisíce hlasů významnějších osob, které volají po odvolání prohibice na území ČR. Co jsme si namíchali, to je nutno rozprodat mezi občany, vzkazuje mimo jiné i ministr Kalousek a vymyslel Cimrmanův krok stranou přelepením láhve novým kolkem.
Vláda upozorňuje, že, státní rozpočet, tedy my všichni zchudneme o 750 milionů měsíčně na dani z neprodaného alkoholu kvůli prohibici. Na druhé straně je zde výborná příležitost pořádně praštit přes prsty obchodníky s načerno páleným alkoholem, stáčeným do lahví s falešnými kolky a etiketami, které mají budit zdání, že pocházejí z nejedné významnější firmy. Praštit přes prsty samozřejmě znamená vymáčknout z viníka únik na daních, což je měsíčně nejméně 75 milionů, možná i třikrát více. Také je na místě viníkovi udělit penále za neodvedené daně a za hazardování s lidským zdravím a životy. Náhrady postiženým nechť také hradí viník tragédie, i když samozřejmě i státní správa svým laxním přístupem a programovou ignorací opakovaného upozorňování na černý trh s metanolem a lihem k tragédii přispěla.
Díra ve státním rozpočtu díky prohibici alkoholu by se narovnáním obchodu a vymetením nekalé konkurence lehce zaplnila. Pokud jde ale o zisky lihové mafie, tam skutečně prohibice a ostražitost občanů díru v rozpočtu udělá. Za koho tedy lobbuje ministr Kalousek a s ním souznějící hlasy proti prohibici? Pokud se orgány činné ve věci kontrol alkoholu a danění prodaného zboží, případně dovezeného zboží, odváží vytáhnout do boje s viníky metylalkoholové tragédie a kauzy obchodu s pančovaným a načerno páleným alkoholem, státní kasa jen zajásá. S organizovaným zločinem se ale bojuje špatně, a pokud prorůstá do státní správy, justice a policie, jak praví různé studie, boj s mafií nemá kdo vést. Chobotnice si svoje chapadlo neukousne, zvlášť pokud představuje ekonomickou nebo politickou sílu.
Ozývají se hlasy, že snad lidé jsou svéprávní a vědí, že alkohol škodí zdraví. S tím nelze jinak než souhlasit. Lidé také vědí, že metylalkohol zabíjí a „éčka“ v potravinách způsobují rakovinu. Bohužel neměli šanci si vybrat a museli si nakoupit to, co na pultech leželo jakožto potravina či nápoj s obsahem alkoholu. Státní správa je zde od toho, aby díky existenci nejedné instituce s mnoha slušně placenými úředníky zajistila, že jedy nebudou míchány spolu s potravinami v jednom regálu. Vždyť ani psí konzervy, pamlsky a salámy nesmějí sdílet stejné regály a kóje s potravinami pro lidi.
Na druhé straně je nepochopitelné, že po týdenní intenzivní masáži médii a nakonec i vyhlášené prohibici neváhají někteří lidé sáhnout doma po láhvi s podezřelým obsahem a otrávit se metylalkoholem ještě v tyto dny. Za tohle snad ani není možné vinit kohokoliv jiného než toho, kdo tuto láhev otevřel a z ní rozléval pro sebe a své hosty. Tady je právě prostor pro občana, který měl prokázat, že je mu jeho zdraví cennější, než stovka vylitá s podezřelým obsahem do výlevky. Někteří prokázali, že raději obětují svůj život, možná i život svých přátel či příbuzných, nebo alespoň zdraví, než stovku či dvě za špatně koupené láhve s alkoholem. Jistou zodpovědnost sám za sebe a své blízké by měli dnes hledat konzumenti alkoholu a domácích zásob u sebe.
Pokud se však mluví o pančování jakékoliv potraviny, pak se jedná o podvod na spotřebitele, což mají řešit státní orgány k tomu ustanovené se slušným příjmem ze státní pokladny. Proto snad občané odvádějí daně – aby státní správa fungovala v jejich prospěch. Proč tedy státní správa funguje ve prospěch mafií, obchodujícími s potravinami obohacenými pesticidy, jedovatými barvivy, plísněmi, aflatoxiny, jinými toxiny, případně metylalkoholem?
Za zamyšlení stojí fakt, že se najdou diskutéři, chválící takové fungování státu a poukazující na to, že občan, který se potravinou otrávil, je na úrovni houbaře, přinesšího si domů z lesa muchomůrku zelenou a zkrmivšího tento jedovatý pokrm k večeři s celou rodinou. Kdo jsou tito diskutéři? Naprostí ignoranti, nebo ze státních peněz placení agenti pro ovlivňování veřejného mínění ve prospěch prohnilých praktik vysokých politiků a neschopné vlády? O své vůli se vzdát svých práv může snad jen naiva, trouba či blázen. Nebo nevolník, který neví, že nějaká lidská práva by mohl na státní správě nárokovat.
Občané ČR ve většině stále ještě trvají na svých lidských právech, na příklad i na tom, aby mafie, zabývající se dovozem jedovatých či toxiny nebo plísněmi infikovaných potravin a znehodnocených potravin pančováním, byly vypátrány, postiženy a zlikvidovány, nebo alespoň citelně omezeny, když ne zcela zneschopněny. Hlavně si lidé přejí, aby nebyly podporovány špatnou legislativou, neochotou ministerstev cokoliv řešit ve prospěch široké veřejnosti a ochranou díky vazbám na nejvyšší politické, státoprávní a výkonné složky státní moci. Bohužel toto chtění občanů se projevuje pouze řečněním doma, na internetu, v zaměstnání, v restauraci. Na příklad odboráři do ulic demonstrovat za metylu prostý alkohol nevyšli.
Horké hlavy rozčilených občanů sprchují studenou vodou nekonečné diskuze v médiích o tom, jestli prohibice je přínosem, či brzdou, a kolik stát ztratí na daních za měsíc prohibice alkoholu nad 20% obj. Tratíme více prohibicí, nebo spokojeným tolerováním černého trhu s pofidérně páleným, stáčeným, míchaným a distribuovaným alkoholem? Takové úvahy měly přijít na přetřes až poté, co účinně zafungují ministerstva a instituce, jichž se černý trh s nekvalitními potravinami, infikovanými, či dokonce otrávenými látkami, postihující zdraví i životy občanů, týká. Zatím tyto instituce tápou, případně dělají mrtvé brouky, nebo poukazují na neschopnost jiných, aby nebudily pozornost a nemusely se zpovídat z neschopnosti vlastní.
A občané? Ti jen vyjeveně koukají a snaží se pochopit výhrůžky, že se opět zvednou daně, neboť stát vybere prý málo. Málo na co? Respektive, co za to málo dostanou občané, na to se nikdo neptá a média nepátrají. Zatím za to, co se vybralo na daních za alkohol, stát poděkoval občanům mnoholetou tolerancí černého trhu s alkoholem, na niž nyní doplatily osočované likérky, státní kasa nevybráním daní za veškerý prodaný alkohol, a občan, který zkonzumoval jed. Nakonec utrpělo i renomé České republiky v zahraničí, neboť i nezaujatý pozorovatel zvenčí si všímá, že v ČR jsme z celé metanolové kauzy poněkud zmateni, a to včetně úředníků a politiků, kteří evidentně nevědí, kde komu co zatrhnout, čí zájmy tolerovat a kterou větev podnikavců s metanolem bez průtahů pozatýkat. Na obranu „tápajících“ úřadů je ale třeba podotknout, že mafii na životech lidí nezáleží, ať již jsou v roli pijanů, nebo vyšetřovatelů, a svého businessu a vlivu se jen tak nevzdá.
Státní správa ČR v boji s lihovou mafií zklamala. Díky informačnímu boomu a všudypřítomnému internetu to o ČR ví celý svět a pomalu se zařizuje po svém. Jen občané ČR jsou vůči své vládě stále stejně bezbranní jako je tato vláda bezbranná vůči vlivu mafií na dění v ČR. Rozdílný je jen důvod, tak rozdílný, jak rozdílná je role nevolníků od role podílníků. Proto snad také ministři svým jednáním tak často občanům vzkazují, že i když psi štěkají, karavana jede dále, kdežto zahraniční resumé mluví o prorůstání zločinu do nejvyšších pater politiky a korupci v ČR.