Reklama
 
Blog | Jana Šimonová

Vot éto paradox

Paradox sem, paradox tam, řekl si zřejmě prezident Obama, velkoryse přehlédl přípravu výstavby rusko-čínsko-indické velmoci a nařízl si větev sdělením, že USA i jejich evropští partneři jsou připraveni zavést opatření, která poškodí celé sektory ruské ekonomiky, a to prý dokonce i v tom případě, kdy by měli uškodit sami sobě. No toto. Není to přece jen paradoxní oslabit své pozice ve chvíli, kdy soupeř své pozice posiluje?

 

Ať už se větev nařízne tak nebo tak, stejně škody zaplatí občané. Snad by někdo nechtěl po vrcholných politicích nebo bankéřích, aby platili za nezodpovědnou politiku? Na co by pak politici pásli armády pracovitých včeliček, huňatých oveček, ochotných dát se ostříhat, a prodejných roztleskávačů, kteří rádi nasměrují veřejné mínění tam nebo tam, nebo i jinam, jen když jim někdo s uznáním, byť neupřímným, poklepe po rameni?

Co vlastně chtějí běžní občané? Na příklad chtějí přísun energií, plynu, elektřiny, ropy, a to co nejlevněji a nejspolehlivěji a tak nějak bez podmínek, měnících se každým týdnem podle toho, jak vyšla partie šachu mocipánů. Co dělají rozumní politici pro své země a své občany? Vyhrožují jim, že zůstanou bez přísunu energií, že se dosud spolehlivé obchodní vazby zpřetrhají a ze dne na den se utnou roky osvědčené obchody? Nikoli. Mnohé státy se už snaží z příkazu k sankcím vůči stále mocnému Rusku vycouvat.

Reklama

Samozřejmě nikoli všichni. Ti, co si vidí jen na špičku nosu a rádi tleskají všemu, co se přihnalo ze Západu, nestudují obchodní bilance s Východem a jako desetiletí kluci u PC by jedinou klávesou zrušili nákup ropy tam a otevřeli nákup tady. Jenže ne vše se nakupuje tak nějak elegantně, ve stylu drop and drag. Hra je hra a realita je realita se všemi překážkami a okolnostmi, mimo jiné i s existencí ropovodu a týmu odborníků na jeho provoz a údržbu.

Vnímaví politici zaznamenali, že ačkoliv sankce vůči Rusku ještě fakticky nezačaly, podniky v jejich zemích navázané na obchodování s Ukrajinou a Ruskem počítají první ztráty. Tak to je tedy opravdu paradox. Rusko si ještě sankcí neužilo, a strana, která hrozila sankcemi, se už pasuje s prvními problémy.

Velkými obchodními partnery Ruska jsou Evropa a USA. Špatné obchody poškodí obě strany. Putin se ale připravoval delší dobu, jak se zdá, a vymyslel budování rusko-čínsko-indického impéria. Takový podraz! USA s Evropou si budou muset vystačit se svými obchody navzájem. Takové neštěstí!

Otázkou je, od kterého zbytku světa míní Obama a jeho obdivovatelé vlastně Rusko odstřihnout. A jak? Vždyť Rusko dodává světu strategické suroviny, hlavně ropu a plyn, a to ještě na základě dlouhodobých smluv, které neopomněly na sankce v případě, že suroviny nebudou druhou stranou odebírány. K této prekérní situaci se vyjádřil šéf Americké obchodní komory v Rusku Alexis Rodzianko v tom smyslu, že sankce poškodí obě strany, dokonce zřejmě více tu stranu, která sankce uvaluje.

Co my v ČR? Média ochotně přinášejí Zaorálkovy výroky, na kterých neroste ani český import, ani český export, dokonce ani dojivost krav. Ptejme se ale snad raději českých podnikatelů. Podle Hospodářské komory tohle politické napětí přichází v nejméně vhodnou dobu, respektive v čase, kdy se firmám konečně po těžkém období začalo dařit navyšovat počet nových zakázek, což firmy braly za příslib nastartování růstu po letech krize a úpadku. Pro tyhle firmy jsou pro generování zakázek českých exportérů klíčovými nikoli USA, ale právě Rusko a Ukrajina. O to bolestivější je, že právě tyto země jsou ve při. Proto ale snad nemusíme vstoupit do dalších sporů s dalšími zeměmi a už vůbec ne znepřátelit si nejsilnějšího obchodního partnera a svého souseda, který nota bene právě buduje rusko-čínsko-indické impérium.

Na mysl se mi vrací bonmot mého otce o tom, že Číňani nás jednou utlučou čepicemi. Bonmot je starý už snad padesát let, pamatuji si ho z dob, kdy jsem teprve brala rozum. Od té doby už mě dávno přešel smích a za čepice jsem si doplnila cokoliv – utlučou nás tablety, mobily, koloběžkami, utěrkami, prostě čímkoliv, co vezmou do ruky. Budou to snad Číňani, kteří český export do Ruska elegantně málem ze dne na den zastoupí? A když USA prosadí sankce vůči Rusku a jeho spojencům, jak bude probíhat obchod s americkou elektronikou, vyrobenou v Číně? Nebude tady zase nějaký paradox? Jako třeba, že Evropa bude dodržovat neobchodování s rusko-čínsko-indickým impériem, zatímco zboží se značkou „made in China“ bude do Evropy proudit jako že z USA?

Vrátíme-li se k tvrdé realitě, musíme uznat, že V Rusku i na Ukrajině působí stovky subjektů s českou majetkovou účastí. Celkově by podle odhadů šlo až o 200 miliard korun, které by v nejbližším období byly ohroženy. Nejen peníze, ale i pracovní místa by takto padly na oltář vůle toho, kdo vráží klín mezi ČR a Rusko a Ukrajinu.

Zatímco Západ usilovně pracuje na odcizení a izolaci Ruska všemi diplomaticky možnými způsoby, Rusko stejně usilovně pracuje na posílení svých vazeb s Čínou, a v tomto případě díky té nejdůležitější společnosti celé Evropy, Gazpromu. Gazprom se totiž chystá oznámit dokončení dohod o dodávkách plynu do Pekingu. Mimo to Reuters ohlásila, že Rosněft, největší ropný producent světa podle produkce, by podle svých vyjádření mohl spojit síly s indickou státně vedenou Oil and Natural Gas Corp s dlouhodobými dodávkami ropy do Indie.

Co budeme dělat? Je zahraniční politika ČR na tak vyspělé úrovni, aby takové nově vzniklé situaci dokázala čelit, ba dokonce vytěžit z ní pro ČR maximum? Když se staré bourá a nové staví, je možné podílet se a těžit a těžit. Ale je také možné prošvihnout všechny šance a nechat se škubat a škubat.

Postavení ČR je jako obvykle sice ve středu dění, nicméně nemilé. Jak si stojí Německo, náš soused a dlouholetý zájemce o teritorium a vliv na českém území? Na otázku, jak si stojí Německo, jednou odpoví samo Německo. Tato odpověď bude rozhodující. Německo má totiž diplomaticky blíže k USA, ale ekonomicky je vázáno na Rusko a Čínu. Toto by neměla přehlížet česká diplomacie. Česká ekonomika je také velmi blízká Rusku, zato česká diplomacie USA zajímá jen potud, pokud ČR umístí na svém území americké strategické stavby, na příklad radar.

Rusko a Čína samozřejmě vědí, jak je na nich Německo závislé ekonomicky, a nyní čeká diplomatickou loajalitu. Od ČR zatím v podstatě neočekává nic, ale ze všeho nejmíň očekává loajalitu ČR s USA v souboji USA versus Rusko. Německý průmysl dává na srozuměnou, že přesunuje svou loajalitu k Eurasijské ose. Český průmysl může ve shodě s německým dát najevo totéž. Nebo může zahraniční diplomacie ČR vyhlásit ekonomickou válku Rusku i Německu, takříkajíc jedním vrzem – aby těch paradoxů bylo ještě trošku více. Snad někdo Zaorálka poučí a na nejhorší nedojde.

Tak se zdá, že zatímco Západ kuje pikle, jak podříznout Rusku ekonomickou větev, sám se pomalu izoluje od zbytku světa a vehementně kope jámu, do které kopající posléze spadne sám. Pro ČR nyní vyvstala otázka, jak do té americké jámy nezahučet dva v jednom. Stačí vlastně zachovat si neutralitu tam, kde ji ČR má, a zachovat si závislost tam, kde ji ČR má. A nově ještě nebudovat si závislost tam, kde ji ČR nemá.

Jak bylo předesláno dříve, americká elektronika, vyrobená v Číně, nebude tím správným cukrem, na který by USA mohlo lákat své spojence, pokud tedy rovnou nezkorumpuje vlivného politika, který rozhoduje o zahraniční politice nebo o směru Ministerstva vnitra ČR. Jde do tuhého, chystá se nové dělení světa, a tak i BIS je ve střehu a hlídá všechny kontakty, kde by mohlo docházet ke korupci, v důsledku čehož pak k ohrožení bezpečnosti státu. Vlastně tak nějak podobně je vypjatá situace i v sousedních zemích.

Jak by tedy USA chtěly ekonomicky porazit ruský ekonomický vliv v Evropě? Jako odpověď napsat „břidlicový plyn“ mně v tuto chvíli připadá jako špatný vtip na účet velkých a silných USA. Nápad s americkým exportem břidlicového plynu může mít ale jiné pozadí, než záchvat lidumilství směrem k Evropě, ohrožené nedostatkem plynu z Ruska.

Americký trh s plynem je totiž nepříjemně uzavřený, díky čemuž plus pouze domácí konkurenci dosahují ceny plynu nízké úrovně. Konkurenční boj nutí těžaře prodávat plyn s minimálním ziskem. Obchodníci s břidlicovým plynem si ale také chtějí přijít na své. Na otázku, co by s cenami břidlicového plynu mohl udělat jeho vývoz, je dobré si odpovědět v souvislosti s faktem, že by export byl prezentován jako záchrana pět minut před dvanáctou, než cíloví klienti pomrznou zimou.

USA dokázaly efektně exportovat krizi do celého světa, krizi z rozhazovačnosti, předluženosti a přemíry počtu hypoték, z naprosté neuváženosti co do velikosti a počtu aut na rodinu a samozřejmě i spotřeby těchto korábů, krizi z nedostatku morálního cítění a pokroucenosti morálky v jiných směrech. Stejně, jako USA vyvezly do celého světa, který kdysi stál za železnou oponou, ohromné množství zboží, které jen čekalo, až opustí sklady směrem stoupy, moře a skládky, a dokázaly na tom vydělat, stejně tak by rády vydělaly na všem dalším, co se svého odbytu v USA ne a nemůže dočkat.

Uplynulo čtvrt století. Státy a státečky, kdysi za železnou oponou, ani dnes příliš nedisponují bystrými, kultivovanými a talentovanými politiky, a tak USA nabízí břidlicový plyn, asi distribuovaný v kontejnerech po moři, železnici a dálnicích výměnou za loajalitu s Ruskem a impériem, jehož je součástí, podepřenou stálými a plynulými dodávkami zemního plynu plynovody, plynule udržovanými a modernizovanými.

Vývoz břidlicového plynu je americký problém, jehož řešení i tak limitují náklady a technologie na zkapalnění plynu a bezpečný transport kapaliny do cílové země. Jaký pak by byl poměr cena/výkon amerického břidlicového plynu oproti poměru cena/výkon plynu, který dodává celé Evropě plynovody ruský Gasprom a norský Statoil, to je tedy otázka do pranice, bohužel do naprosto zbytečné pranice.

Nu, není to taky pořádný paradox snít o břidlicovém plynu z USA a americkém radaru v Brdech, když jsme se zbavili ruského vojenského dozoru a plyn z Ruska proudí podle dohody? A není-li to paradox, pak tedy: čí je to zájem takhle kazit, bourat a rušit staré dobré sousedské vztahy mezi státy? Čí, když i Německo chce být s Ruskem zadobře?

Jaká škoda, že ČR nemá ministra zahraničí, který by rozuměl zahraniční politice, uměl naslouchat ekonomickým potřebám ČR, byl vyzbrojen faktickými znalostmi historie i současného stavu mezinárodních politik zúčastněných zemí, nikoli neskutečně teatrálními gesty a proudy nic neříkajících slov, a který by s chladnou hlavou dokázal udržet dobré mezinárodní vztahy tam, kde byly, a přidat nové dobré mezinárodní vztahy tam, kde by je ČR moc a moc potřebovala.

Obrázek v perexu – popisek: Lubomír Zaorálek, ministr zahraničí ČR

Obrázek v perexu – zdroj: Petr Horník, novinky.cz