To jsou mi věci. Překládám si to tak, že pan Kalousek vymyslel fintu, jak opatřit další pytel peněz, ze kterého by se dalo případně časem udělat letadlo jako ku příkladu z pytle Penzijní pojištění. Nu, letadlo, tak ne úplně letadlo, ale bude to pytel, ve kterém bude stále málo, i když se do něj bude házet stále více. Bude to prostě takový bezedný pytel nikoli ve smyslu „hrnečku, vař“, ale ve smyslu černé díry.
Kdyby pan Kalousek myslel svoji myšlenku solidarity vážně, nerušil by počty hasičů, ani by těm stávajícím neubíral na ohodnocení. To je totiž ten fond povodňové solidarity, který už máme, na druhé straně který se nevyčaruje během jednoho dne, kdy televize odvysílají snímky o povodňové zkáze. Navíc se jeví, že frekvence využívání hasičů k záchraně lidských životů a likvidaci povodňových škod se zvyšuje, proto ředit jejich řady asi nebude příliš moudré a dostatečně prozíravé.
Co je solidarity, to je většině populace, zdá se, jasné. Lidi umějí zareagovat rychle a mnoho z nich doma najde něco, co on nepotřebuje, ale jinde to může být velmi významné. A pošle to tam. Nebo u sebe ve svém a za své ubytuje postižené. To by právě měl zajistit stát, ale asi neumí oslovit vedoucí ubytovacích zařízení a hotelů, které jsou prázdné a „státní“ zakázku na taková ubytování by zvládli ochotně a rádi profesionálně vyřídit.
A proč si má vláda považovat hasičských sborů, které nota bene také pracují jako jakási solidarita? Tak to by také měl dát zdravý rozum. Jedná se totiž nikoli o jednotlivce, které lze v případě potřeby sesbírat na úřadech práce, ale o sehrané týmy, cvičené na takové a podobné akce, řízené velením, které si trénuje podobné zásahy, to znamená, absolvují je, vyhodnocují a doporučují nadále jejich zefektivnění. V týmech jsou pak nikoli běžní civilisté, co umějí jen zadek převézt v autě z domu do zaměstnání a zpátky, ale takoví, co si pravidelně udržují fyzickou kondici, a navíc jsou pod pravidelným odborným dozorem, který by odhalil jakýkoliv zdravotní problém, schopný později v akci ohrozit je samotné, případně zachraňované lidi. Pro méně chápavé nahodím příklad: Záchranář nese na závěsu pod vrtulníkem osobu a psa … a skolí ho infarkt. Nebo velitel zásahu v akci dostane hypoglykemický šok. Tak tyhle šílenosti se nestanou, nebojme se.
Jestli tedy stávající hasičské sbory se svým vybavením nejsou naší vzácnou rezervou pro špatné časy, tak nevím, co by tou rezervou mělo být. Vláda odborníků se svými platy a náhradami a se svými rekreačními areály? Vládní budova se všemi prostorami i těmi k pohodlnému a levnému stravování? Vládní vozidla, notebooky, ipody, mobilními telefony a podobnými vychytávkami? Proč pan Kalousek neoslovil své nejbližší ve vládě a parlamentu a nenavrhl jim, že by se pro jednou vzdali nákupů nového vybavení, ponechali si to loňské a nakoupily by za ušetřené peníze nové vybavení pro hasiče a záchranáře? Já to vím. Protože jemu do bot nepoteče nikdy, natož aby přišel o své celý život budované zázemí. Jemu a jeho kolegům ve vysoké politice se nestane ani to, že nebudou mít kde přespat, ale ani to, že by je snad napadlo pozvat k sobě na měsíc děti těch, co přišli o střechu nad hlavou a hledají útočiště nebo zachraňují to, co zbylo z toho pobořeného. Co se jim ale stane a vlastně děje neustále, je hlad po dalším finančním fondu, který by mohli řídit podle svých představ.
Každý umí a touží být nějakým managerem jakýchkoliv finančních fondů, snad od dob dětství a dětské kasičky, ale málokdo umí být vyspělým a dobrým managerem lidských zdrojů. Na managera obého číhá nejzáludnější fakt ten, že totiž zatímco kasičku lze vybrat do dna a hned ji zase naplnit, vymýcená databáze lidských zdrojů se plní dlouho a obtížně. Pan Kalousek chce být managerem celé republiky, ale zatím se chová jako manager dětské kasičky obřích rozměrů a právě jde přesvědčit mamku a taťku, taky dědu a babku a ještě staršího bráchu a vdanou ségru se švagrem, ať do kasičky něco hodí a neptají se, na co konkrétního to je.