Nic naplat, že veřejně padala jména Janoušek, Rittig, Kožený, Krejčíř. Nic naplat, že se mluvilo o korupcích století s vazbami na MUS a Pandury, o rozebírání neslušně velkých provizí u Opencard, ProMoPro a mnoha dalších kauzách, jichž je už slušný počet. Ne, PČR nemá páku, státní zastupitelství ČR také nemá páku, ani příslušná česká ministerstva nemají páku na řešení. Nazveme-li věci pravým jménem, pak slovo páka zde může být nahrazeno slovem zájem. Tyto úřady neměly zájem na řešení.
Kdykoliv se zdálo, že by ČR mohla postoupit v řízeních a získat zdefraudované finance nebo jejich část zpátky, vždy se našla síla, která tomu zabránila. Lépe řešeno, našla se právní klička a našel se právník, který předběhl státního zaměstnance, tedy třeba i ministra, a žádal odklon financí takovým směrem, aby na státní kasu nezbylo. Proti nevůli a neochotě k vyšetřování v ČR se stavěly týmy kriminalistů v zahraničí.
Není to dost velká ostuda pro ČR v mezinárodním měřítku? Co hůře, práci zahraničních kriminalistů brzdili všemi dostupnými prostředky zájmové skupiny v ČR, sahající až do nejvyšších pater státní politiky. Sahající dokonce tak vysoko, že ČR své nároky nevznášela, vysílala signály a zprávy, že kauzy považuje za malichernosti a pomluvy a že ČR žádné ztráty neutrpěla, dokonce v kauze MUS zřejmě došlo k zachránění nejen Mostecké uhelné společnosti, ale i celé ČR a střední Evropy, možná rovnou celé Mléčné Dráhy.
Jak velká musí být ostuda ČR jako takové a jak špatnou pověst pro zahraniční obchody a jednání si ČR musí vytvořit, aby se našla nějaká moc a síla v ČR dát věci do pořádku, tedy vypořádat se s již profláknutými lobbisticko-ekonomicko-politickými skupinami? Je už dovoleno nazývat tyto skupiny mafiemi, nebo ještě stále kontroverzní lobbisté jsou lobbisty a s nimi spřažení vysocí politici jsou nedotknutelnými politiky?
Co všechno musí český národ vydržet? Nejen historicky se opakující oškubávání republiky ze stran zahraničních predátorů, ale i devastaci republiky prostřednictvím páté a kdo ví kolikáté kolony, sestavené z prodejných státních politiků a lobbistů, kteří tyhle politiky budou vodit na provázku a dohlížet na jejich vystupování, kroky, udílení podpisů a souhlasné kývání hlav, prostých vlastního názoru a zdravého selského rozumu, nakonec i pudu sebezáchovy.
Jak zvláštní je, že opět na příklad v osobě Torubarova se nějak dohodli USA a Rusko a za bojůvek na českém letišti Václava Havla putoval tento klenot do Ruska. Pak se věci dávají do pohybu. Torubarov-Azerbajdžán-Kožený. To, že po deportaci Torubarova z ČR, se z médií ztratil ministr Kalousek a ponořil se do lihu tak mocně, že nebyl sto ani vyřídit telefonát, to svědčí o tomtéž, o čem svědčí zmizení Nečase po lapení jeho pravé ruky Nagyové. To, že oba před průšvihem nahlásili rozvod, jasně účelový a s důvodem odklonit nahromaděný majetek, to je také okaté a neoddiskutovatelné, byť se o tom nesmí mluvit nahlas.
Peake svoji roli potvrdila svými vystoupeními v roli mluvčí Nečase. Když došla slova skutečnému mluvčímu Hrubešovi, zastoupila ho tvrzení, že ví, kde Nečas je, ale nepoví. Všichni ve vysoké české politice drží basu? Ví a nepoví? Spíše se ptejme, zda korupčníci by mezi sebou snesli nezkorumpovanou čistou duši, která by chtěla věci narovnat a pracovat pro blaho oblafnutého a smutně mlčícího nebo bučícího národa. Rezignovaná česká veřejnost, to je to, co česká vláda chce. Proto otravování od evidence na úřadech a s-Karet počínaje po zádrhele a zdlouhavé jednání při řešení živností po nepřekonatelné překážky v řešení jak soužití s nepřizpůsobivými, tak i řešení kauz, které v nekonečném příběhu kradou peníze ze státní pokladny – DiagHuman, IZIP.
Problém jsou, kam se podíváš, hlavně pro střední a slabší vrstvy obyvatelstva – bojůvky s podvodníky v realitních a prodejních agenturách, ve finančních agenturách, v agenturách obchodujících s cennými papíry, podvádějící dealeři nejen s hrnci a dekami, ale i energiemi, bez nichž lidé nemohou žít. Nic nelze vyřešit, nic není dost velký podvod, páchaný na občanech, na to, aby státní moc skutečně zasáhla a podvodné jednání zatrhla s konečnou platností.
Na vše stačí stejné kopyto. První je výmluva na pravidla ze zahraničí, odkud podvodník pochází. Nevadí, že podvádí české občany, pro ty asi právo neplatí. Když se podaří kriminalistům v zahraničí podvodníka dopadnout a zablokovat jeho pro české draze placené úředníky nevypátratelné jmění, pak čeští úředníci prohlásí, že v ČR nikdo žádnou újmu neutrpěl, a ČR se o zablokované finance odmítne ucházet.
Není to ale velkorysý čin přebohaté země. Je to promyšlený čin zkorumpovaného politika zdevastované země, v níž právo přestává mít svůj domov. Po čem asi na příklad pošilhávalo bdělé oko policie, když beze spěchu s potřebnými, samozřejmě i několika falešnými doklady odcházel Krejčíř ze své vily a odcestoval do JAR? Kam všude jaké oči šilhaly při návštěvě české delegace zainteresovaných v době, kdy se o Krejčířově osudu v JAR jednalo?
Opravdu nic velkorysého není na tom, když Američané koncem loňského března informovali ČR, že může vznést nárok na peníze Koženého, neboť oni nemohou, a namísto informované ČR se o peníze přihlásil likvidátor HPH Zdeněk Častorál zastupující poškozené akcionáře Koženého privatizačních fondů. Je to snad on, kdo řídil české ministerstvo financí? Jak se k takové informaci dostal a proč on předběhl v žádosti ČR? Šlo o částku 22 miliónů dolarů (440 miliónů korun). Americká justice nechala peníze zadržet kvůli podezření, že se finančník dopustil podvodu a korupce při pokusu o privatizaci ropy v Ázerbájdžánu. A také by neposkytla azyl Torubarovovi, ale vydala by ho do Ázerbájdžánu.
V ČR stále trvá nezájem o řešení a vyřešení ohromných finančních ztrát vlivem korupčního a podvodného jednání. Lobbisté a představitelé jejich klik stále pevně drží státní moc, ať již zprostředkovaně přes vypůjčenou navolenou figurku, nebo jednoduše stojí rovnou na hracím poli. V neustálých soubojích politických klik se občané těžko orientují, v podstatě je vnímají už jen jako souboje mafií, čili nevěří v návrat vlády nad ČR do rukou českých občanů, naopak jsou zděšeni nad tím, co vše a jak rychle a bezpečně lze z ČR ještě odklonit, rozkrást, zdefraudovat. V každé politické straně mají své lidi kliky, které občanům jen škodí a čím dále větší rychlostí rozebírají státní majetek. V každé nové politické straně nebo hnutí občané vidí novou mafii, který by si ráda také něco trhla.
Tak je široká obec ČR vyučena a připravena rok před volbami. V ČR není zájem pochytat korupčníky v nejvyšších patrech. Je pouze zájem rozkrýt vazby a vecpat se mezi ně, nebo ještě lépe přinutit ty, co kradou, aby kradli pro nově příchozí příslušníky silnějších zájmových uskupení lobbistů, ekonomů, podnikatelů a politiků. Nebo alespoň … tak to vypadalo dosud.
Obrázek v perexu – popisek: Stanislav Gross, smějící se, bavící se, stále úspěšný
Obrázek v perexu – zdroj: Aha.cz, David Kundrát