Reklama
 
Blog | Jana Šimonová

Pamatují nějaké novinky v zákonících na drobné akcionáře?

Širší otázka, na kterou hledám odpověď, zní: Staví obchodní zákoník i se svými novelami drobné české akcionáře alespoň trošku blíže na stejnou úroveň, na jaké si stojí zahraniční drobní akcionáři? Doplňující otázka zní: Jak se chovají pro srovnání jednoduchého příkladu firmy Komerční banka a Philip Morris k akcionářům v zahraničí a k akcionářům v ČR? Provokativní otázka by zněla: Mohly by si tyto firmy na domácím trhu dovolit totéž, co si mohou dovolit na českém trhu?

 

Jako v mnoha případech, i v tomto si firmy na domácím trhu nedovolí to, co jim dovolují zákoníky a česká tolerance až podlízavost na českém trhu. V tomto případě je ve hře časová posloupnost pro svolání valné hromady, která rozhodne o výši dividend, a datu, kdy akcionáři mohou obchodovat s nárokem na dividendu. Je nanejvýše jasné, že drobní akcionáři se o výši dividend mohou dozvědět až po valné hromadě, nemají k dispozici insider jako silní hráči na trhu. Chrání tyto slabé obchodní zákoník před silnými? V ČR samozřejmě nikoli.

Jestliže firmy ve svých stanovách zakotví jako rozhodné datum pro nárok na dividendu na příklad sedmý kalendářní den přede dnem konání valné hromady, která o dividendě rozhoduje, jako to nyní dělá KB, pak drobní akcionáři obchodují už týden před valnou hromadou, která dividendu schválí/neschválí v nějaké pro ně neznámé výši. Kdysi na rozhodování o nákupu či prodeji akcií před dividendou měli celý měsíc. Pak možná pro silné hráče na trhu nebylo tak akutně zajímavé nakupovat insider informace o dividendě.

Reklama

Jak Komerční banka, tak Philip Morris mají zahraničního akcionáře. Nutno poznamenat, že takto popsané chování k drobným akcionářům by si na domácím trhu v žádném případě nedovolily. V ČR jim to ale přímo umožňuje zákon. Kdyby to mělo být jinak, musel by obchodní zákoník, respektive nyní nový zákon o obchodních korporacích obsahovat právní úpravu o tom, že rozhodné datum pro nárok na dividendu, resp. tzv. ex-date, nesmí předcházet rozhodnutí valné hromady o dividendě. To ale neobsahuje, a tedy umožňuje insider trading, a protože drobní akcionáři nemohou být dost dobře informovaní, staví je do role křoví, které jen zpestří zisky silným hráčům na trhu s akciemi.

Na otázku, jak je možné, že něco takového si firmy v zahraničí nedovolí, a v ČR ano, je první na ráně jednoduchá odpověď. Že by se snad legislativa v ČR podbízela silným a předem znevýhodňovala slabé? Na příklad v tomto případě se to jeví právě tak. Hněvat se na firmy, že využívají všech příležitostí a hrají se všemi kartami, co dostali do ruky, je asi pláč na nesprávném hrobě. Ostatně po manažerech firem se právě žádá, aby kličkovali jako zajíci a těžili se lví silou, liščí chytrostí a opičí dovedností všude, kde to zákon nezakazuje. Musíme tedy tlačit na české zákonodárce, aby v ČR výslovně nedovolovali a rovnou zakazovali alespoň to, co v zahraničí je naprosto nestandardní a nemyslitelné.

Můj příklad byl zmíněná časová posloupnost pro datum valné hromady, která stanoví výši dividendy a schválí ji, a poslední den, kdy akcionáři mohou s akcií obchodovat s nárokem na tuto dividendu. Můj příklad také ukazuje, kam takto ohnuté zákony vedou – především k nekalým obchodům s insider informacemi a v důsledku toho pak k poškozování drobných a slabých hráčů na trhu a v konečném důsledku k pokřivení trhu.

Pro úplnost dodám, že od Nového roku obchodní zákoník pozbývá platnosti. Nový zákon o obchodních korporacích, který bude od 1.1.2014 platit, posílí postavení minoritních akcionářů tím, že majoritní akcionáři je již tak lehce jako dosud nevytěsní. Nicméně dveře pro kšeftování s insider informacemi zůstávají otevřeny dokořán a postavení drobných akcionářů proti těm velkým a silným na trhu s akciemi zůstává nadále neutěšené a tristní. A také stále platí to, že co si firmy dovolí v ČR, to by si ve své mateřské zemi nedovolily. Příkladů by se samozřejmě našlo daleko více.