A ve vší úctě jde to i bez „sexu“, rumu, vodky a becherovky.

b) kampaň kterou vedl před volbami (on nic, on muzikant?) nebyla pravdivá ani fér.

c) před návštěvou českých klenotů se oficiálně/neoficiálně „opil na ruském velvyslanectví“.

Fajn. Pokud však mu o „formu vystupování“ jde, je to vina Rusů (kteří mu to umožnili) nebo jeho, že to nerozpoznal a „si dal“?

d) Před zásahem policie a razii „proti úřadu vlády“ se měl sejít prezident Zeman s vedením ČSSD a radili se jak…

Takže ona i víra ve změnu M.Zemana je naivní…

Závěr:
„souzení“ nechme na Boha. Ne proto, aby „se to neřešilo“, ale proto, že Bůh není zaujatý a zná vše (více než vy či já).

Láska Boha Otce je „širší“ než církev (má rád všechny lidi, tj. i ty, kteří necítí být členy církve katolické, či církví křesťanských).

… nicméně argument proti argumentu. Vaše víra ve spřažení „církve“ s Hitlerem je „omezeně důvěřivá“ více, než vytýkáte lidem věřícím. (Chcete v to věřit, víc nic v tom není.) Pakliže byste se o to zajímal (nebyl zaujatý) nemohl byste v to nikdy věřit.

Myšlenky jsou myšlenky. Víra však nejsou „myšlenky“.
Je to živý („aktuální“) VZTAH.

Pusťte se do studia „aktuálního nekonečna“. I tam se bez osobního vztahu pozorovatele k tomu nekonečnu (pakliže chcete „to“ pochopit) obejít nelze.

c) Neřekl bych, že víra je pro hlupáky, řekl bych, že náboženství je pro bezmezně a nekriticky důvěřivé. Nemohu přece být stoupencem cirkve, která se ve 2.sv. válce spřáhla s Hitlerem, která v 1.sv. válce žehnala rakouské zbraně proti lidu Českému, která vždy byla zadobře se šlechtou a pomáhala jí sklidňovat lidi, aby nenaříkali, že má šlechta lépe, že na ně hází z vysoka, tak jako se to dělalo každé ráno na ulice antického Říma. To prostě po mě nikdo nemůže chtít. Náboženství je však samostatná věc, jež může existovat bez církve. Je souborem myšlenek, církev je jen zbytný prostředník, který se místo role pomocníka zhostil role cizopasníka na oněch myšlenkách.

d) Kdyby mi lidé zvelebovali majetek za režijní plat, odkazovali mi majetek svůj a podporoval mě stát z daní (machinoval bych s počty věřících), také bych dozajista dosáhl ekonomického zázraku. O tom nelze pochybovat.

e) Kde je vůle, je i cesta.

Pokud jde o církev, musím trvat na svém. Opravdu se chová tak, jako by byly hmotné statky pro ni to hlavní podstatné. Kardinál Vlk se choval podle svého – zkrátka ukázal nám své hodnoty v plné kráse a za to mu buďme vděční. Pokud jde o pana Duku, ten nebude o moc lepší.

Obhajoba katolíků (a vůbec čehokoli) je možná, ale jen do určité rozumné hranice, kterou takoví, jako kardinálové Vlk a Duka již bohatě překonali svými výroky i nabobstvím, jež nám projevují. Řadových kněží a sester si samozřejmě vážím, ale biskupů a kardinálů? Poslední Papež, kterého jsem si vážil byl Jan Pavel II. Promiňte, lidí od biskupa včetně výš, těch si vážit nemohu. Jsou totiž dokonalou ukázkou toho, jak funkce ničí charakter. Již dávno totiž rezignovali na poslání, jež respektovali, když byli řadovými kněžími. A nebo byly takoví vždy? Jen ve vyšší funkci je to patrné víc?

Možná ale, že by se tento proces měl spíše realizovat v opačném pořadí, než navrhujete. Tj. nejdřív „dovýchova“, pak habilitace profesorem. To bych jednoznačně chápal a s tímto se stotožňoval bez výhrad.

PS: Nevím, že bych se někdy v této diskuzi zmiňoval o Rusech a ani jsme o nich doposud nemluvili. Tedy nerozumím tomu, odkud se ve Vašem příspěvku najednou objevili. 🙂

Jsem ovšem toho názoru, že u mě jakožto neakademika je v zásadě pochopitelné, pokud se budu vyjadřovat v těchto intencích, profesor a nižší akademik by však měl jít společnosti pozitivním příkladem právě v naději, že ji posune kavalitativně v lidské a humanitní rovině vpřed. Jestli je toto ukázka onoho pozitivního příkladu, nechť si každý posoudí sám. Já se za sebe už vyjádřil.

(Pokud jde slovník politiků a chování politiků – je Putna jen „nastaveným zrcadlem“.)
_____________

Úcta k českým klenotům atd.

Nesváděl bych vše „na Rusy“.