Paradoxně za největší provinění mnou odsuzované VH vůbec nemůže. Tím je vina za to, že v dané době zklamal mé představy, které jsem v něj skládal. Jen jsem chtěl, aby prakticky činil to, co verbálně či písemně prezenoval.

Objektivně mohl, měl (ve smyslu jakési povinnosti, odpovědnosti), hlásil se k tomu, ale prakticky byl výsledek na hony vzdálen. V tomto nepíši o interakci jeho okolí, mám na mysli pouze jeho praktické státnické činy

Ale tento svůj názor nevnucuji okolí, jen ho dávám jako alternativu k poměrně rozšiřovanému nekritickému adorování VH. Nic víc. Nic míň

Konzistentní asi VH byl, co do transparentnosti jeho rozhodování mám jako občan velké pochybnosti, protože spíše upřednostňoval kabinentní zákulisní politiku (podobně jako E.Beneš), než že by se jako symbol státu v rámci existujícího demokratického systému řízení tohoto státu snažil (v rámci svých formálních pravomocí i s využitím svého neformálního vlivu) otevřeně o změny – raději popíchával v článcích a projevech či diskusích mezi souvěrci. Ale to bylo vhodné před listopadem z pozice disidenta

Havel byl konzistentní a transparentní. Nebyl svatý (viz i slova biskupa Malého nad jeho rakví). Byl však sám sebou resp. se o to snažil. (když by byl „beztvarý“ budete na něho nadávat taky).

Nicméně ohledně Havlova pokrytectví jsem zde na RB už v diskusích dával řadu konkrétních příkladů. Osobně jsem z něj měl pocit velké zakomplexovanosti, kterou řešil způsobem, že se snažil izolovat se od lidí, věcí, problémů, které nepatřily mezi jeho sympatizanty, mezi problémy, se kterými uměl a chtěl bojovat a vše ostatní se snažil vytěsňovat ze svého okolí. Ale mravní vůdce národa a formální hlava státu nemůže nevidět a nereagovat i na jiné, více praktické problémy svého lidu, nemůže dělat rozdíl v přístupu ke svým oblíbencům a ostatnímu „plebsu“. Respektive může (a řada hlav států to tak bohužel dělá, a to včetně VK), ale pak se nemůže stavět do role morálního lídra společnosti, jako se zejména v zahraničí stavěl VH. Paradoxně právě při cestách do ciziny jsem si uvědomil, že VH tam nejezdí v čele svých lidí, ale jako solitér – jemuž jsou zájmy obchodu své země naprosto fuk.

Pointu textu bych osobně viděl v tom, že tím, kdo má začít jednat vážně je každý z nás sám za sebe.(Nadávat na celý svět a chybu vidět na druhých je vždy snazší.)

Myslím, že V.H. byl „svobodný“. Díky tomu si do něho mnoho lidí projektovalo svoji vlastní svobodu (čehož druhou stranou mince je, že za osobní neuspokojení či frustraci jsme se následně zlobili na V.Havla) – ale to si přiznejme, že neprávem.

Jinak Havel toho o morálce hodně namluvil a napsal, ale ve svém životě (alespoň v té části po ca únoru 1990) toho až tolik prakticky nevykonal, resp. se choval značně pokrytecky.