Reklama
 
Blog | Jana Šimonová

Tradiční pláč nad neúctou k uctívání tradic

Vyslechla jsem si tradiční pláč nad neúctou k uctívání tradic. Přednášeli tradičně Halík a Šiklová. Tradičně se k nim přidali lidé, kteří si z náležitě velkorysého uctívání tradic udělali business, respektive prodávají svoje kraslice, kroje, muziku a jiné produkty, které uctívači tradic tradičně konzumují.

 

V jednom dám Halíkovi za pravdu. Řekl, že tradice nelze vydupat ze země a nelze vynutit její uctívání, neboť vychází z historie života v dané lokalitě, rodině, kultuře. Proto se neujal Santa Claus tam, kde uctívali Ježíška. Co neřekl, ale je jisté, proto se neujímá skvělá myšlenka, že sedmý den se nepracuje, ale odpočívá.

Aby se tradice ujala, musí být praktická. Pro každou dobu vývoje lidstva je ale praktické něco jiného. Proto vzalo za své nedělní nicnedělání, tradiční typ rodiny i vžitá představa ženy, strážkyně ohně a muže vládce kyjem.

Reklama

Co se ale ukázalo jako nadmíru praktické, a tudíž se stává tradicí, to je marketingové využívání kdejakého svátku, třeba i v zájmu lidu nově a naprosto uměle vytvořeném, či zasazeném do netradičního prostředí.

Byly časy, kdy jsem tradičně považovala svaté muže za svaté a netčené marketingem, který líčí na slabší povahy nástrahy a pasti. Tehdy bych Halíkovi věřila vše, co říká. Jenže moje tradiční naivita vzala za své, a tak vím, že i faráři jsou šikovní podnikatelé, natožpak svatí muži výše postavení. Církev se vším všudy se pro mne stala symbolem neporazitelného skloubení politiky a businessu a Halíka považuji za jednoho z nejšikovnějších rétorů a mluvčích této skvělé a po staletí úspěšné kliky.

Byly časy, kdy jsem tradičně naslouchala se zvýšenou pozorností a otevřeným srdcem mentorování a poučování Šiklové, která si věděla rady v každém politickém zřízení a společenském uskupení, v nichž se za svůj dlouhý a díky médiím aktivní život na území ČR ocitla. Dnes ale vím, že jejím businessem je tradiční aktivní účast na mediálním rozsévání názorů, které se právě hodí lít lidem do hlav.

Trochu se nepovedla poznámka o tom, že lidi si neumí sednout v rodinném kruhu, aniž by zapnuli televizi. Jak by se dozvěděli tato vaše moudra asi, vážení propagátoři tradic, kdyby neseděli u zapnuté televize? Tradičně se i tyto Vánoce odehrává marketingové přetlačování mezi firmami, které zajišťují živé vánoční stromky, a firmami, které lobbují za umělohmotné vánoční stromky.

Letos ale naprosto nově a netradičně bylo sděleno, že v posledním roce se přišlo na to, že s živým vánočním stromkem si domů přinesete čtvrt milionu živočichů všemožného odporného vzezření, jakým disponují blechy, vši, roztoči a podobná verbež. Opravdu nevím, co mě letos na Vánoce vyděsilo více. Čtvrt milionu roztočů a blech, Šiklová, nebo Halík, nebo nakonec zjištění, že propagátoři tradic svou řeč bez skrupulí zakončí větou „Je to můj business“ a TV to odvysílá rovněž bez skrupulí.

V tento čas by snad mohlo někomu připadat jako svatokrádež uvažovat o tom, zda jsem skutečně vyslechla tradiční rok co rok opakující se pláč nad neúctou k uctívání tradic, nebo jsem se jednoduše stala vnímavým objektem, na který cílí marketing v čase, kdy se srdce otevírají. Myslím, že jsem se stala objektem, leč pramálo vnímavým, a tudíž pro TV a média poněkud málo cenným až téměř bezcenným, ale … přece jen, aspoň něco, aspoň tedy to málo, že jsem to tímto blogem poslala dále. Tak to bylo letos. Příští rok samozřejmě tradici zopakujeme. Tedy – pokud se příštích Vánoc dožijeme TV, Halík, Šiklová a další vnímaví ochotníci.z řad posluchačů a diváků, bez nichž by tyhle tradiční pláče nad odumíráním tradic umřely na úbytě.

Obrázek v perexu – popisek: netradiční vánoční symbol

Obrázek v perexu – zdroj: abicko.cz