Reklama
 
Blog | Jana Šimonová

Češi si dělají legrácky ze svého prezidenta. A nejen z něho … A nejen oni

Přiznejme si poctivě, že namísto atentátu na prezidenta, jak incident definuje samotný prezident, jsme u příležitosti návštěvy Chrastavy prezidentem Klausem a jeho družinou viděli nefalšovanou frašku, jako by vypadlou z Haškova pera, něco na téma Tak nám, paní Müllerová, trefili prezidenta – airsoftkou.

 

Trefili! A hned sedmkrát. Sedmero bylo krkavců, sedmero trpaslíků ve Sněhurčině družině a za sedmero horami a sedmero doly se dějí věci nevídané a neslýchané. Kam se ale tyto věci hrabou na útok na hlavu státu v zemi, spící, bdící, ležící v samotném srdci Evropy! Sedmička je číslo naše, na místo činů pivní řeči a místo ostrých střílíme airsoftovými kuličkami.

Jak je již světu znám český národ, vyrojí se zase spousty vtipů a vtípků, nicméně tento incident vyslal mnoho signálů, které by politici neměli přehlížet.

Reklama

Ochranka prezidenta nezaregistrovala a nesledovala muže, který už podle strůje a ostřížího pohledu upřeného na prezidenta neměl ujít jejich pozornosti. O to horší je fakt, že ho nechali vytáhnout zbraň, což mu podle kamerového záznamu zabralo neúměrně mnoho času, ale ochranka se ani tak neprobrala k obrannému postavení. Skutečný útočník by mohl být významně rychlejší. Sehraní hoši z ochranky pak útočníka nechali sedmkrát vystřelit na prezidenta a incidentu si stále nevšimli. Až je musel probrat z letargie samotný prezident, incident pro tentokrát přeživší v pohodě a dobré kondici. Nato jeden z nich s přehledem ukázal prezidentovi kuličku za airsoftovu zbraně a nejspíše ho ujišťoval o zbytečném neklidu nad útočníkem.

Prezident prý poznamenal, že tohle nezvládli, a dále rozdával úsměvy k přítomným. Správněji měl být odveden v bublině těl svých bodyguardů do ústraní. Kdo mohl tušit, že tohle je celý útok, nikoli akce na odlákání pozornosti před střelbou ostrými? Útočníka po deseti minutách sbalila policie, a to asi jen proto, že na ni jako poslušný beránek čekal, pokuřuje cigaretku a poskytuje interview opodál. Správněji jej měla okamžitě zadržet ochranka a přizemnit nejméně na kolena s hlavou k zemi.

Útočník se otevřeně přihlásil ke komunistické straně a postavil se do role mluvčího mas, které dusí Kalouskovy a Drábkovy reformy a které už ztrácejí trpělivost s vládami této země. I kdyby útok nenastal, i tak trvá všeobecné rozladění společnosti nad nekonečnou řadou nedořešených politicko-ekonomických kauz a skandálů kolem udělování odměn a titulů pro vysoké politiky. Pohrdání vysokých politiků občany je natolik patrné, nakolik se rozcházejí jejich slova o nutnosti šetření a činy, spojené se zmanipulovanými a předraženými státními zakázkami, které odklánějí peníze ze státní pokladny do daňových rájů na nedohledatelná konta, spjatá přes síť firem nakonec se samotnými politiky, kteří stojí u zrodu kauz.

Tentokrát to tedy dopadlo dobře, odhlédneme-li od příšerné ostudy prezidentské ochranky. Co ale máme očekávat v průběhu dalších měsíců a roku či dva, bude-li v ČR vše pokračovat tak, jak je nastartováno? Jak? Vlastní ochrance může prezident být ukraden, co teprve občanům. Občané mohou být ukradeni nejen ochrance prezidenta, ale i prezidentovi, zbraň v ruce situaci nemění. Asi všichni ví, že Češi jsou nositelé holubičích povah, nanejvýše povrkají a odbatolí se ďobnout do hozeného kousku rohlíku nebo jiné návnady opodál.

Do vysokých politických pozic se dostávají jedinci bez důvěry občanů, vlastně jimi ani nevolení, de facto jen kličkováním mezi politickými stranami. Vzorem je ministr financí Kalousek a vůbec nepřekonatelným vzorem je Karolína Peake se svojí politickou stranou, kterou nikdo nikdy nikam nevolil.

Každý rozumný člověk se nad nepovedeným atentátem na hlavu státu musí pozastavit a popřemýšlet, o co se vlastně jednalo. Začala jsem vesele, a když uvedu některé z komentářů, chtě nechtě bud pokračovat zase vesele. Na Klause prý střílel frustrovaný člověk. Prý akci zosnoval Kubice a ochranka nezasáhla proto, že s ním byla domluvena. Prý šlo o to zesměšnit levici. Poslanec Šťastný přispěl také prudkou myšlenkovou bouří. Prý kuličky, které trefily prezidenta, mohly být napuštěny jedem, a tak šéf ochranky Sklenka by se za zpackanou akci ochrany prezidenta měl zastřelit. Nedodává, jestli airsoftovou kuličkou, aby držel basu s prezidentem alespoň nyní, ale i tak je jeho rada hodná spíše řečí u piva než proslovu vysokého politika.

Nakonec to vypadá, že se nejvhodněji zachoval napadený prezident Klaus. Na protivníka se alespoň ostře zamračil. To měl tedy útočník štěstí, že si nevybral ministra Kalouska, protože už by ji chytil, možná i na čtyřikrát. Takovým soběstačným obranářem je i pan Topolánek. V souvislosti s útokem na prezidenta se zdá být kritika jimi rozdaných facek od věci. Při představě, že by prezident vystartoval na muže s pistolí a složil ho levým hákem k zemi, ani nechci domyslet, jak by ho média proprala.

Taktika ochrany prezidenta se podle slov náměstka policejního prezidenta Kužela změní. V to bychom rádi doufali. Při představě, co by se stalo, kdyby prezidenta Klause někdo zastřelil, se podlomila kolena nejen vysokým politikům, ale i jejich regionálním kolegům, a lidem z ulice tuhne zlomyslný úsměv na rtech. Vlády by se ujal ministr Nečas a předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová.

ČR se stává zemí paradoxů, kdy může ministr Kalousek obhajovat lihovou mafii argumenty na téma, že stát přece nemůže zabránit distribuce metanolem pančovaného alkoholu a kdy může i prezidentská ochranka procházet kolem místa i aktéra napadení prezidenta nezaujatě jako kolem housenkové dráhy na vesnické pouti.

Občané chtějí uvěřit, že jejich stát bude fungovat natolik, aby chránil spotřebitele od distribuce jedů a jedy pančovaných produktů s nálepkami, vinětami a kolky, osvědčující potravinu, určenou ke konzumaci, a také že ochrání osobu, která bude vystupovat v roli prezidenta. Ne všichni konzumujeme alkohol a ne všichni nekriticky milujeme svého prezidenta, ale zákony nechť platí, tedy takové zákony, které nepřipomínají zákony mafie. Nechť je i samozřejmostí, že pokud kdekoliv na ulici někdo proti někomu tasí zbraň za přítomnosti mužů, kteří profesionálně pomáhají a chrání, nechť pomohou a chrání. Nemusí jít hned o prezidenta, ani o jeho ochranku.

Zatím ale Vládě ČR nic nevychází podle představ 80% občanů, tak vysoké procento české populace totiž Vládě ČR nevěří. A tak si Češi dělají legrácky z prezidenta i celého státního zřízení se všemi nešvary. Nejen oni, zřejmě ani ochranka nebere svého prezidenta dost vážně, o vysokých politicích nemluvě.

Vysocí politici ale neberou vážně ani občany státu. I z nich si dělají legrácky a neberou vážně jejich výhrady ani k vážným věcem a problémům. Asi neberou vážně ani svůj úřad, jinak by každé ministerstvo muselo šlapat jinak. Za této situace by neměli ani oni kritizovat rezort, který nezvládl ochranu prezidenta. Ale budou kritizovat, a rádi. Čas legrácek by možná měl skončit. Možná všichni čekáme, kdo začne brát situaci vážně jako první.

Obrázek v perexu – zdroj: zbraneliberec.cz